ZOO v Evropě


     Zoologická zahrada (zkráceně zoo, nesprávně ZOO - nejedná se o zkratku, ale o hovorovou podobu) je zábavní, vědecké a osvětové zařízení určené k chovu zvířat, někdy ohrožených druhů, v zajetí, pokud možno v podmínkách co nejbližších přirozenému životu druhu v přírodě. Díky existenci zoologických zahrad se podařilo zachránit již řadu vymírajících druhů (např. zubr, kůň Převalského, berneška havajská, bažant mandžuský, aligátor čínský).

     Za první skutečnou zoologickou zahradu je odborníky považována zoo ve vídeňském Schönbrunnu, otevřená v roce 1752. Až do 19. stol. však byla určená především pro členy habsburského dvora. Naproti tomu zoo v Paříži, zřízená rozhodnutím Konventu roku 1789 v prostorách botanické zahrady Jardin des plantes, kam byla přivezena zvířata z královského zvěřince ve Versailles, byla určena primárně pro veřejnost a pro vědecký výzkum. Termín zoologická zahrada byl poprvé použit pro londýnskou zoo, založenou v Regent's Parku roku 1828 a populární zkratka ZOO o dva roky později v Dublinu.

     Mnoho zoologických zahrad bylo v 19. století založeno buďto pod patronátem bohatých mecenášů, spolky nadšenců a milovníků zvířat, nebo obchodníky a hostinskými z reklamních důvodů. Např. zřízení zoo ve Frankfurtu nad Mohanem sponzoroval filozof Arthur Schopenhauer, zahradu ve Drážďanech založil spolek chovatelů drůbeže, zoo v Norimberku vznikla jako reklama při jednom hostinci atd. Pouze výjimečně byly zoologické zahrady zakládány vědci jako odborné instituce nebo na náklady státu. Zvláštním fenoménem byly v 19. stol. aklimatizační zahrady, v nichž se prováděly pokusy s aklimatizací cizokrajných, zejména tropických živočichů na evropské klima. Některé z nich se podobaly oborám nebo pozdějším safari parkům, neboť v nich byla zvířata, zvláště kopytníci, ale také např. pštrosi či klokani, chována volně, v přirozených skupinách. Vynikající úroveň měla např. zahrada hraběte z Derby v Knowsley u Liverpoolu nebo park vévody z Bedfordu Woburn Abbey, který sehrál významnou roli při záchraně jelenů milu.

      Podmínky chovu zvířat v prvních zoo se moc neodlišovaly od zvěřinců. Zvířata byla chována v klecích nebo úzkých výbězích zvaných zwingery. Ubikace byly řazeny systematicky, bez ohledu na požadavky na životní prostředí, někdy i ve dvou patrech nad sebou. Od poloviny 19. stol. se rozšířila móda chovu zvířat v ubikacích napodobujících exotické budovy, např. sloni byli chováni v indických pagodách, velbloudi v mešitách, žirafy ve staroegyptských chrámech atd. Podobné budovy lze dodnes vidět např. v zoo v Antverpách, Wroclawi či v Lipsku. I v dnešních zoo někdy bývají např. výběhy bizonů vyzdobeny indiánskými totemy, budují se různé africké vesničky či japonské zahrady, atraktivní zejména pro děti. Jde však spíš o dekorace než zařízení určená přímo k chovu zvířat. V 19. a počátkem 20. stol. bývali jako atrakce vystavováni také domorodci z Afriky, Latinské Ameriky či Tichomoří, často i s ukázkami folklóru a tradičního způsobu života.[3] Vzácná a exotická zvířata se těšila mimořádné přízni veřejnosti. Úplnou senzaci vyvolala žirafa jménem Zarafa, jíž věnoval roku 1827 egyptský místokrál Muhammad Alí francouzskému králi Karlu X.. Vlna obdivu a nadšení ze žirafy se tehdy odrazila ve výtvarném umění, v hudbě a dokonce i v dámské módě. Podobně slavný byl hroch Obaysch, dovezený roku 1850 do Londýna a obdivovaný královnou Viktorií.

     Revoluční změnu v koncepci zoologických zahrad zavedl Karl Hagenbeck, obchodník s exotickými zvířaty a jejich milovník. Ten při zakládání nové zoologické zahrady ve Stellingenu u Hamburku v roce 1907 započal s chovem zvířat ve volných výbězích, ohrazených pouze příkopy, výstavbou umělých skal pro medvědy, kozorožce či paviány a budováním velkých voliér pro ptáky. Tento trend je v různých obměnách využíván v zoologických zahradách dodnes. Hagenbeck inicioval výstavbu podobných výběhů i v jiných zoologických zahradách, např. v Římě či v Budapešti. V pražské zoo je památkou na Hagenbecka výběh pand červených umístěný naproti hlavnímu vchodu, původně určený pro vlky.


     Od poloviny 20. stol. začaly být v západní Evropě i USA zřizovány safari parky, chovající zvířata ve velkých společných výbězích, nabízející návštěvníkům bezprostřední kontakt se zvířaty. Návštěvníci mohou přes prostor safari projíždět buďto svými vlastními automobily nebo specializovaným dopravním prostředkem (autobus, vláček). Vzhledem k tomu, že hluk automobilových motorů a výfukové plyny poškozují zdraví zvířat, ale také z bezpečnostního hlediska, je výhodnější využití specializovaných vozidel. zvlášť dobře se osvědčují elektromobily. Obdobným trendem jsou průchozí expozice, zejména ptáků. v nich mohou návštěvníci procházet přímo prostorem výběhu nebo voliéry. Průchozí expozice jsou sice atraktivní, ale zároveň riskantní z hlediska bezpečnosti návštěvníků i chovaných zvířat. Nelze v nich chovat silná a nebezpečná zvířata, uplatňují se zde proto hlavně ptáci, ze savců např. klokani, hlodavci (mara stepní, psoun prériový), letouni (noční pavilony netopýrů a kaloňů) nebo drobné šelmy (mangusty, surikaty). Někdy se do podobných ubikací umisťují i opice či lemuři, což je ale spojeno s řadou rizik (nebezpečí pokousání, škodlivé přikrmování "žebrajících" opic, krádeže předmětů). Z důvodů ochrany chovaných zvířat před týráním, krádeží (např. v případě papoušků, hlodavců, želv) či nepovoleným krmením ze strany návštěvníků je vhodné, aby byly průchozí expozice opatřeny dozorem nebo alespoň monitorovány kamerou.

     Změnilo se i poslání zoologickách zahrad. Namísto vystavování jednotlivých zvířat se snaží zoologické zahrady prezentovat celé skupiny živočichů v ubikacích, napodobujícch jejich přirozené prostředí. Vedle zábavní a vzdělávací funkce azhrad je kladen důraz i na vědecký výzkum a záchranu ohrožených druhů živočichů. Mezi hlavní cíle moderních zoologických zahrad patří chov a rozmnožování ohrožených druhů živočíchů a programy na jejich zpětné vysazování do přírody. Významným propagátorem této úlohy zoo byl Gerald Durrell, v Česku Josef Vágner, Zdeněk Veselovský. Mezi hlavní úspěchy zoologických zahrad patří záchrana druhů živočichů, vyhubených v přírodě, jež se podařilo zachránit jen díky chovu v zajetí. Patří k nim např. kůň Převalského, zubr, jelen milu, přímorožec arabský a šavlorohý, z ptáků berneška havajská, bažant mandžuský, ibis skalní nebo hrdilčka sokorská. Samozřejmostí je vedení plemenných knih ohrožených druhů. Zahrady ovšem nadále slouží i ke vzdělávacím, výzkumným, rekreačním a estetickým účelům.

ZOO v České Repblice

ZOO a Zooparky, či Zookoutky v ČR

Významné zoologické zahrady v Česku sdružuje Unie českých a slovenských zoologických zahrad (UCSZOO). Většina z nich je členy i Evropské asociace ZOO a akvárií (EAZA) nebo Světové asociace ZOO a akvárií (WAZA).

Zajímavá a doporučená videa z produkce NET-TV Mozaika EU :