Volná a vázaná energie


    Předchozí kapitoly :   "Děravý kýbl" a Než začneme lovit sílu" - a teď pokračování :


       Když ponechám stranou děti s těžkými vroznými vadami a poruchami, tak jsme se všichni narodili jako zdravé miminko, které má k dispozici jak své individualistické vědomí, tak fyzické i energetické tělo. Nic z toho nebylo předem vytrénováno, všechno je krásně čistým listem papíru. A podle toho, do jaké společnosti jsme se narodili, začala od prvního dne našeho života tato společnost usilovat o to, abychom se do ní zařadili - svůj k svému.  V rámci tohoto světa jsou velké rozdíly ve způsobech žití, chování, cítění a myšlení evropanů, muslimů, buddhistů, domorodých kmenů, nebo třeba mormonů .... nicméně ať už se narodíme kamkoli, nic o tom v prvních dnech našich životů nevíme a je nám to srdečně fuk.

      Malé dítě se narodí se zdravým fyzickým tělem, s plně nabitým energetickým tělem (po okraj plným volnou energií) a vědomím, které chce vnímat, cítit, poznávat, dotýkat se, čichat, slyšet, mluvit .... tedy prožívat. To jsme jako bytosti my, lidé - vnímači - vnímáme, prožíváme, cítíme, poznáváme, objevujeme. Slova, čísla a informace zapomínáme, ale vjemy, prožitky a pocity energetického těla si pamatujeme po celý život.

      Jako malé děti máme 100%ní zásobu zcela volné energie, soustředěné ve svém až po okraj plném energetickém těle. Svět okolo sebe neznáme, takže jsme dychtiví jej uvidět, ochutnat, ohmatat, očichat a uslyšet. Do všeho dáváme všechnu svou energii naplno - soustředíme se 100%ně na vše, co právě děláme - na matčin prs, na první dudlík, na hlasy své rodiny, na jídlo, které dostáváme, na domácího pejska, co nám olízne ruku, na vše, co právě objevujeme. Na všem ulpívá naše volná energie, vše prožíváme zcela naplno a jsme pouze a jen v přítomnosti. Když si hrajeme s hračkou, jsme na 100% v daném okamžiku a jen s tou hračkou, neřešíme nic jiného, nepřemýšlíme, s jakou hračkou budeme zítra a proč se včera stalo to, co se stalo. Naše energie je nám plně k dispozici - ale neznáme nic z lidského světa, který nás obklopuje, nerozumíme mu.

      A tak naše rodina, naše společnost, dělá vše pro to, abychom porozuměli a stali se součástí. Mluví na nás nejrůznější lidé, učí nás své způsoby žití, předávávají nám své návyky, rutiny, hodnoty, tradice .... a my se tedy učíme chodit na nočník, čistit si zuby, netahat kočku za ocas, jíst příborem, správným lidem říkat mami, tati, babi a tak podobně. K tomu, co se opakuje, co máme rádi, ale i k tomu, co nemáme rádi, si vytváříme své vlastní energetické propojení. Někdy jen krátkodobé, někdy trvalé a pevné. Představte si to čistě schematicky, pro názornost, tak, že jako pavoučci postupně natáhneme vlákno ke všemu, co má pro nás nějakou trvalejší pocitovou hodnotu - velké a tlusté vlákno své vnitřní energie napojíme na svou mámu, na svého tátu, menší vlákna na své hračky, postýlku, později na další příbuzné, jak je postupně začneme rozeznávat, na dětské kamarády, na další předměty svého okolí, ale i na oblíbené chutě a vůně. Každý z nás má ve svém energetickém těle uloženy pocity, vůně a chutě domova, matčiných jídel, hlasů a pod .... Stejně tak jsme ale trvale propojeni s emotivně významnými událostmi, které se nám postupně v životě dějí - ty radostné i ty traumatizující ...

      Je nutné, abychom krok za krokem objevovali lidský svět, protože je jediný, který máme a chceme v něm žít - a mít zase své děti a mít jim co předávat, mít je co učit. To je přirozené, takový je řád běhu světa.

      Jenže se tak stává to, že s každým vláknem, kterým propojíme své energetické tělo na úrovni pocitů, citů a emocí s něčím a někým vně nás, se část naší dosud volné energie stane energií vázanou. Každý den je ta část energie, kterou jsme svázali třeba s maminkou, věnována mamince. Jiná část energie je věnována nových každodenním rutinám, které si postupně osvojujeme - rannímu oblékání, mytí rukou a zubů, jídlu, .... učíme se zavazovat si tkaničky od bot, sestavovat stavebnice, kreslit pastelkou strom a sluníčko, hrát si se štěňátkem, nebo koťátkem .... Objevujeme a přisvojujeme si celý svět a vůbec nepřemýšlíme nad tím, že už nemáme všechnu životní sílu stoprocentně k dispozici. Že ji postupně z volné měníme va vázanou - k někomu, k něčemu .... Najednou se nám vytvářejí závazky, povinnosti, rutiny, budujeme si vztahy, závislosti ...

     Aniž si to uvědomíme, už se nedokážeme naplno věnovat svým hračkám, ale u hraní přemýšlíme, co bude zítra, co bylo včera, proč to bylo, co se stane za týden, jak zvládneme věci, kterých se bojíme, kdy zas uvidíme lidi, které máme rádi .... už své hračce věnujeme jen část své energie - své pozornosti - svého času .....

      Tento proces se urychluje s novými situacemi, lidmi, zvyky, zájmy .... začneme chodit do školky, navazujeme první dětská přátelství i nepřátelství, ve škole se pak musíme učit, chodíme sportovat, na zájmové kroužky, doma nám vznikají nové povinnosti, narodí se mladší sourozenci .... studujeme, přicházejí první milostné vztahy a zkušenosti, připravujeme se na dospělý život plný práce, závazků a nových a nových rutin .... některé zase zanikají, ale víc a víc jich přibývá.

      Je to stejné, jako když jdeme poprvé do práce a přineseme si domů první výplatu. Pokud ještě žijeme u rodičů, jsme zdraví, nemáme své děti a půjčky a dluhy, tak máme celou výplatu k dispozici na to, co chceme dělat. Tak si to užíváme, objevujeme svět, bavíme se, nakupujeme, cestujeme, utrácíme za to, co právě chceme. Jenže brzy se ozvou rodiče s tím, abychom přispívali na rodinný rozpočet, na jídlo .... my si půjčíme na první auto a začínáme pravidelně splácet, najdeme si partnera, či partnerku a na cestě je první dítě, na vlastní bydlení si vezmeme hypotéku .... a z volných peněz, kdykoli v peněžence připravených na naši zábavu, se stávají vázané peníze. Ano, vyděláme je, přineseme si je, ale víme, že s nimi už nemůžeme volně nakládat, že je odevzdáme bance na splátku hypotéky, že za ně musíme koupit pro partnerku a dítě jídlo, že musíme splácet auto, na které máme půjčku a do kterého potřebujeme benzín, že se musí zaplatit spotřebovaná elektřina v domě, aby nám ji nevypnuli a tak podobně .... Už si nemůžeme jen tak koupit lístky na koncert, jet na cesty po světě, či vzít partnera/partnerku na večeři do luxusní restaurace ..... i když přinášíme domů každý měsíc dobrou výplatu ..... naše peníze už nejsou volné, jsou vázané.

     Stejně tak, jako se z volných peněz stanu vázané, tak se i z naší volné energie, se kterou vše naplno prožíváme právě tady a teď, postupně stane energie vázaná. Denně musíme chodit do školy a myslet na učení, pak do práce a myslet na své pracovní povinnosti. Stýkáme se opakovaně se stejnými lidmi, vytváříme si k nim vztahy a vážeme k nim své sympatie, či nesympatie - v dobrém i špatném k nim vážeme svou energii. Budujeme si bydlení, zakládáme vlastní rodinu, stavíme kariéru, navazujeme vztahy a přátelství .... dokud máme nějakou volnou energii, s něčím a někým ji svazujeme a propojujeme .... až najednou žádnou volnou energii nemáme. Celých sto procent energetické kapacity svého energetického těla je s něčím propojeno, svázáno, k něčemu propoutáno.

      Zdánlivě žijeme plný a plodný život, po okraj nabitý činností a lidmi - ve skutečnosti jsme až po uši v opakujících se rutinách a povinnostech, zvyklostech a vztazích - pavouček se sám připoutal svou sítí do vlastní klece a nemůže se z ní ani hnout .... a jeho život se už skládá jen z opakujících se rutin, zvyků, povinností a závazků .....

       Všechna volná energie člověka se postupně proměnila v energii vázanou.

       A naším úkolem na cestě svobodného bojovníka - toltéka - lovce síly je udělat v dospělosti vše, co je možné, pro to, abychom co možná nejvíce z naší vázané energie vrátili zpátky, do podoby energie volné, se kterou můžeme nakládat tady a teď - v přítomnosti - jak je zrovna aktuálně potřeba. Jinými slovy jde o to navrátit sami sobě magii volné životní síly a nazvedat její kapacitu co možná nejvíce. A to už je zase obsahem další stránky .... :  "V čem nejvíce vážeme energii"

Pokud nemůžete, nebo nechcete zdlouhavě číst psaný text na tomto webu (bude ho opravdu hodně), najdete na každé stránce i audio verzi, kterou pro vás postupně namluvím. I já někdy rád zavřu oči a jen poslouchám - a někdy se zase po kouskách procházím textem, přemýšlím, vracím se ...