Úvodem o vězeňství


      Známé lidové rčení říká, že každý dnešní člověk je neustále jednou nohou v kriminále. Dosud nikdy netrestaný občan České republiky si ani neumí představit, jak moc je toto rčení pravdivé.

      V České republice je k 25. 6. 2018 10 vazebních věznic, 25 věznic a 2 detenční ústavy a v nich si své tresty odnětí svobody odpykává k tomuto datu 21.974 trestaných osob, z toho 1.603 žen, 86 mladistvých a 1.756 cizinců. Společně zde sdílejí stejné cely Češi, Slováci, Rusové, Ukrajinci, Vietnamci, Litevci, Romové, muslimové a další národnosti a příslušníci etnických a náboženských skupin.

      Od svých 15 let je občan České republiky za své činy trestně odpovědný (upřímně - vězení pro mladistvé není žádný med, spíše naopak).

     A pokud je člověk soudem do vězení pravomocně odsouzen, neuchrání jej od nástupu ani nemoc, invalidita, rodina, malé děti, či složitá sociální situace (pokud včas nezažádáte o odklad trestu a soud vám nevyhoví před vaším nástupem). Nastoupit ale musíte, ať už jste na to připraveni, nebo ne. Když se budete nástupu do výkonu trestu vyhýbat, soud na vás vydá zatykač, přijede si pro vás Policie ČR, dodá vás do věznice v poutech a vše si rázem jenom zhoršíte. Vězení pak v mnoha případech znamená nejen okamžitou ztrátu svobod, ale současně ztrátu zaměstnání, podnikání, rodiny, majetku, domu, přátel ...

      Někdy jsou lidé do výkonu trestu odnětí svobody posíláni za dlouhodobou a opakovanou trestnou činnost, jindy stačí osudová vteřina nepozornosti (například za volantem automobilu) a člověk má život zkažený na několik dalších let.

A za co se dnes chodí "bručet do basy"?

       Sedět můžete jít za nedbalostní trestné činy a přečiny, za porušení uložené podmínky (t.j. trestu odnětí svobody podmíněně odloženého na zkušební dobu), za "mařenku", (t.j. maření úředního výkonu), za "alíky", (t.j. nedodržení vyživovací povinnosti), za "čorky", (t.j. jakékoli druhy krádeží), za "řidičák" (to znamená za řízení motorového vozidla bez ŘP v době soudního zákazu řízení, za jízdu pod vlivem alkoholu, drog a pod...), za daně a podvody, za "El Paso" (t.j. loupežné přepadení), za drogy (prodej, výroba ,distribuce, pěstování apod.), za znásilnění a jiné sexuálně motivované činy, kuplířství a pasáctví, rvačky a ublížení na zdraví, za obecné ohrožení, vraždy a další trestné činy.

       Asi stále platí, že je v českých věznicích nejvíce odsouzených za nejrůznější druhy krádeží a za trestné činy spojené s drogami. Tyto dva druhy trestné činnosti jsou i často spojené a doplněné o návaznou kriminalitu. Každý vězeň má samozřejmě svou vlastní verzi a příběh pro ostatní o tom, jak zrovna on sedí vlastně omylem, jak právě on měl smůlu na neschopného obhájce, mstivého státního zástupce, nebo zcela nespravedlivého soudce, co se právě ten den špatně vyspal. Při bližším pročtení jejich rozsudků ale většinou zjistíme, že už u soudů byli dříve (a to i mnohokrát) a že již odcházeli se šancemi - s podmínkou, veřejnými pracemi, či finanční pokutou ... až jednou pohár trpělivosti prostě přetekl.

     Vždy a všude se najdou i výjimky. Nešťastní lidé, které v době jejich největších osobních, rodinných, firemních, či zdravotních krizí "semele" neosobní soukolí mechanického výkladu zákona, či jeden špatný obchodní tah, jedna nesprávná životní volba ... Ve vězení je pak dost času pro přemýšlení, co se stalo, proč se to stalo a jak změnit další život, aby se to po propuštění z vězení už nikdy nestalo.

      Na druhou stranu jsou samozřejmě odsouzení, kteří se ve vězení cítí jako ryba ve vodě, jsou zde "doma", s kdekým se znají a "umějí v tom chodit". Jsou vězni, co při propuštění z brány věznice neříkají "sbohem, už nikdy více", ale "brzy nashledanou", protože se už dobře znají a vědí, že zločin je prostě jejich životním standardem a že ve vězení mají teplo, pohodlí, teplé jídlo a zdravotní péči zdarma.

      Pro takové ale tato informační stránka na naší televizi psána není, ti už mají svou profesionální vězeňskou kariéru pevně odstartovanou. Naše poradna je určena lidem, kteří se do výkonu odnětí trestu svobody dostali poprvé v životě a netuší, co je čeká, na co se mají připravit a jak funguje život za betonovou zdí a žiletkovým drátem. Stejně tak je určena jejich ustaraným rodinám, manželkám a přátelům, kteří si první dny a týdny v kriminále naprosto neumí přestavit a neví, jak na těžkou životní situaci reagovat a jak co nejlépe pomoci.

      Nemáme v úmyslu nic zveličovat, zastírat, či přikrášlovat. Nebudeme vás ani strašit, ani "lakovat na růžovo". Vysvětlíme vám praktickou a nejsrozumitelnější formou, jak vězeňský život funguje, co je důležité a co ne a jak se před nástupem do výkonu trestu zachovat a co si s sebou připravit. Je jasné, že kriminál nejsou lázně, či dovolená, je to tvrdá životní zkušenost. Vězení funguje tak, aby vám nebylo příjemné, aby vás odradilo od páchání další trestné činnosti s následkem pobytu na státní útraty ve věznicích, to je jeho základní účel - má vám být sakra nepříjemné! Na druhou stranu se vše dá přežít, když víte, o co půjde a jak se k tomu máte postavit. Ze všeho nejhorší v prvních měsících je absolutní nedostatek základních informací, pocit bezmocnosti a psychický stres a zátěž. S tím vám ale můžeme pomoci.

      Ve většině českých věznic je poměrně fungující základní prostředí, cely a pokoje nejsou vysloveně špinavé, ani nefunkční. Od vězení nikdo pochopitelně neočekává nějaké zvláštní pohodlí, luxus, módní styl, nebo interiérové dekorace. Přesto se u nás dá ve vězení žít docela důstojně a v klidu. Zdi cel a pokojů jsou jakž takž bílé, podlahou je litý beton, nebo linoleum, na stropech naleznete zářivky. Železné postele jsou vybaveny molitanovými matracemi (i když někdy ještě z dob Marie Terezie), každý vězeň má k dispozici vlastní skříňku na osobní věci, pracující má i skříň na pracovní oblečení a vybavení (Vybavení pro pracující vězně, zvláště ty, co pracují venku, mimo věznici, je kvalitní a dostatečné).

      Ve vězeňských sprchách se nemusíte bát ohnout pro upuštěné mýdlo (nicméně je to "jak kde a jak kdo"). Tradiční historky o znásilňování vězeňskými "Kingy" jsou většinou určené ke strašení nováčků. Ve vězení brzy každý pozná, že to nejhorší, co každého "sejme" hned od prvního dne, je zcela naprostá ztráta schopnosti za sebe rozhodovat o dosud samozřejmých věcech a absolutní nedostatek základních informací a osobního soukromí.

      Na většině oddělení (baráků, cel...) se nemusíte bát fyzické agrese, nebo šikany (ale to neznamená, že neexistuje) - pokud si těch občasných pár facek, či opovržlivý přístup svým vlastním chováním sami nevysloužíte (i takových je ve vězení docela dost).

Někdy se až člověk diví, jaký má osud zvláštní smysl pro humor, když pošle mladíka s vyholenou hlavou a vytetovanými hákovými kříži, či hesly o "bílé rase" po celém těle do věznice, která je po celé zemi pověstná drtivou převahou rómského osazenstva. Takovým pak opravdu Bůh pomáhej ...

      V kriminálech samozřejmě nesedí žádní svatí andílci, či laskavé Matky Terezy. Svou pozici a respekt ostatních si zde každý musí vybudovat a zasloužit od nuly sám.

      Většinou k bezproblémovému žití stačí, když si všímáte jen svých vlastních věcí ("jedete si svou politiku"), nebudíte nežádoucí pozornost neustálým provokováním, nebo naopak stížnostmi a domáháním se nějakých "práv" a "výhod", neděláte nesplatitelné dluhy u těch, kteří nejdou pro ránu daleko, dodržujete osobní hygienu (na to jsou staří vězni velmi hákliví) a odnaučíte se v noci hlasitě chrápat - a půjde to.

      Protože vězení není ani tak náročné fyzicky, jako spíše psychicky, je potřeba se právě připravit na zátěž nervů, psychiky a na stres 24 hodin denně, na absolutní změnu prostředí, chování a priorit, na okamžité a dost tvrdé přizpůsobování se nepohodlí, totální ztrátě soukromí a většiny dosavadních, již automaticky vnímaných lidských práv a svobod.

      Ve vězení jste ve dne v noci na cele (pokoji, patře, či baráku) s lidmi, se kterými byste s veškerou pravděpodobností venku nestrávili dobrovolně ani hodinu. Zde je vám ale naprosto odepřena možnost volby a rozhodování. Snášíte chování, řeč, tělesné zvuky a pachy, nemoci a stresy všech, se kterými sdílíte malý prostor po velmi dlouhou dobu. Musíte se každý den, každou hodinu vyrovnávat s prostředím, které vás nemá rádo a s lhostejností, se kterou vy nic neuděláte.

      Proto jsou dlouhodobě nejcennějšími vlastnostmi klid, trpělivost, vyrovnanost a schopnost být myslí úplně jinde (v tom hodně pomáhají dopisy od rodiny a přátel a pak dobré knihy, nebo rádio).

      "Být v klidu" je klíčově důležité jak pro odsouzeného i pro jeho blízké - tak stejně i pro spoluvězně, protože každý z vás tam bude mít plnou hlavu vlastních trápení, pro každého to bude především "jeho vlastní boj" a málokdo unese dlouhodobé naříkání někoho dalšího, když má sám plnou hlavu svého trápení.

      K tomu, aby si nováček ve výkonu trestu odnětí svobody udržel především první hodiny, dny a týdny chladnou hlavu a vnitřní klid, ze všeho nejvíc pomůže dobrá informovanost o tom, co se kolem něj děje a dít bude, co ho čeká a jak věci ve vězení fungují.  Jenže právě tyto podrobné a praktické informace v současné aktuální verzi vám při vstupu do vězení nikdo neposkytne a každý, kdo se ve výkonu trestu ocitne poprvé, je hned v prvních dnech absolutně vystresován a vynervován tak, jak si to nikdo, kdo ve vězení ještě nebyl, neumí ani představit.

      Ve vězení se s vámi nikdo z dozorců, vychovatelů a dalšího vězeňského personálu nebude bavit o ničem jiném, než o tom, co musíte udělat právě teď hned. Teď udělejte toto, teď jděte tam, teď hned se sbalte, budete přemístěn úplně jinam. Na nic nemáte sebemenší vliv, nic dopředu nevíte a za chvíli z toho většina lidí ztrácí nervy. Takto prožijete první týdny až měsíce vězení.

      Vysvětlíme vám, co je důležité vědět a znát před nástupem do vězení a co vás čeká a nemine od okamžiku nástupu do výkonu trestu až do stabilizace na "domovské" věznici. Tedy si probereme minimálně první měsíce vašeho vězeňského života, které jsou nejvíce stresující.  Nakonec vám dáme informace o tom, jak se ve vězení žije a pracuje, jak se chodí na vycházky a přerušení trestu, jak se žádá o podmíněné propuštění a jak se z věznice vystupuje a co dál.

      Obsahem těchto stránek není přesně definovaný právní výklad norem, předpisů a zákonů pro fungování věznic v ČR. Nevycházíme ani z informací Ministerstva spravedlnosti, ani z generálního ředitelství Vězeňské služby (ale některé údaje jsou z jejich internetových stránek). V rukou máte shrnutí praktických rad a zkušeností desítek odsouzených vězňů, kteří si sami prošli několika různými věznicemi a typy vězení v ČR. Shrnutí jejich prožitků a rad velice usnadní všem, kdo mají nastoupit do vězení a jejich rodinám pochopení, co je a není důležité a co se s nimi bude dít a jak vězení reálně funguje. 

      S časem se samozřejmě ve všem dějí změny a nejinak tomu bude i v českém vězeňství. Pokud máte čerstvé zkušenosti - podělte se s námi o ně, jistě tím pomůžete dalším, kteří si budou muset touto nelehkou životní situací projít - napište nám do redakce na :  redakce@mozaikatv.cz