První okamžiky na nástupním


       V prvních dnech ve výkonu trestu si nováček většinou připadá jako malá kostička v nekonečné hře Tetris - stále jen čeká, až ho někdo někam popostrčí, odvede, otočí, vrátí - sami nesmíte udělat jediný krok. Naučíte se, že odsouzení chodí po pravé straně chodby a že vše řídí dozorce, který jde za vámi. Stůjte. Jděte. Zahněte vpravo. Stůjte. A tak stále dokola. Pomalu se z vás stává loutka, zvykající si na své velící provázky.

Co vlastně všechno odsouzený ve vězeňském skladě nafasuje?

Většinou to je (jak kde, jak v jaké věznici - detaily mohou být odlišné):

  • Lůžkoviny (prostěradlo, povlečení na deku a na podhlavník)
  • Dvě deky, nebo jednu deku, jeden spacák. Pod jednou spíte, druhá je krycí, přes den je na lůžku, abyste si na něj mohli sednout, či lehnout oblečeni (spát přes den "pod bílým" je už za kázeňský trest")
  • Sintr - tedy ústavní oděv v šedomodré barvě, skládající se z kalhot a bundy na knoflíky, pro zimní období i z teplejšího kabátu stejné barvy i materiálu.
  • Dvě trika - s krátkým, nebo dlouhým rukávem
  • Pásek s umělohmotnou sponou do kalhot
  • Dvoje ústavní trenýrky, podle nálady skladníků i nějaký ten pár ponožek
  • Ručník a utěrku (jedno nerozeznáte od druhého, obě to jsou "miniutěrky")
  • "Banány", jak se říká žlutému vězeňskému pyžamu - kalhoty a kabátek, nebo blůza
  • Pantofle, které vám vzhledem ke své kvalitě vydrží tak dva dny
  • Pracovní boty - existuje několik variant, je na skladníkovi, které má zrovna kde po ruce.
  • Dva erární látkové kapesníky
  • Jídelní příbor, jídelní misky, nebo ešus (podle konkrétní věznice), plastový hrnek na pití.
  • Pro zimní období pletenou čepici, šálu, zateplující vložku do kabátu


     Na vše, co vyfasujete, si od prvního okamžiku dávejte veliký pozor, ve vězení se zcela běžně vykrádají skříňky, kradou se vyprané věci ze sušárny a pod .... Pokud vám bude něco chybět, je to tzv. "ztráťák", který hradíte z vlastní kapsy.

      Pokud uvidíte chodit vězně nikoli v šedomodrém, ale v černém, tak to jsou vězni, kterým už byla přidělena nějaká pracovní činnost a byl proto důvod, aby si přifasovali pracovní oblečení. "Montérky", tedy kalhoty a blůza v černé barvě, k tomu modrá košile, jsou o něco pohodlnější, než sintr a proto často vězni, jakmile montérky nafasují, chodí v nich po celý den - je to také oficiální ústavní oděv, ve kterém můžete legálně chodit i po oddělení, nebo na "sčítáky". K montérkám se dá podle práce ještě dostat i docela pevná pláštěnka (uchrání nejen před deštěm, ale i před studeným větrem), vysoké pracovní kožené boty, nebo holiny, v zimě pletené rukavice.

      Jako všude, tak i ve vězení jsou to lidé, kteří vám udělají ze všeho příjemnou, nebo nepříjemnou věc. Ve skladu vám hodí, co jim zrovna přijde pod ruku, bez ohledu na to, zda je to o tři čísla menší, nebo o pět větší, kde je to potrhané, či špinavé. Většinou dostanete věci tak obnošené, že už se rozpadají. Někdy vám skladník něco napíše, ale nevydá - pokud si to hned nepřekontrolujete, máte smůlu. U bot se lehce stane, že i páry, které jsou tkaničkami svázány k sobě, jsou rozdílné velikosti.

      Máte ale i zde na výběr, zda režim ihned přijmete, nebo proti němu budete marně bojovat svým egem. Univerzálním platidlem ve všech věznicích bez rozdílu je tabák, balíčky tabáku po 15 - 20 gramech. Jsou jako bankovky, kterými lze zaplatit skoro vše - tedy i pozornost skladníků a jejich vůli vás vybavit dobře padnoucími a novými věcmi. Někdo to udělá, ale zase narovinu si řekněme - většina vězňů nepodplácí, buď si vše na místě zkontrolují a trvají na výměně, nebo na to, rozdávat tabáky, prostě a jednoduše nemají.

      V cele na vás čekají kovové postele (dvoupalandy), na kterých jsou tři molitanové čtverce jako matrace. V nástupních celách se jich většinou štítíte i dotknout, takže je rychle překryjete prostěradlem a doufáte, že to ve zdraví přežijete bez chycení nějké nemoci, či plísně. Nevíte, kdo tu spal před vámi, zda neměl vyrážky, žloutenku (běžná nakažlivá nemoc ve věznicích) a podobně. Zkuste se před nástupem nechat i proočkovat.

      Každý vězeň má svou skříňku na osobní věci. V nástupní cele, kde budete jen jednu, dvě noci, si raději nechte všechno v tašce (batohu) a nevybalujte si, nestojí to za to - pokud nejste rovnou na cele, či pokoji, kde budete delší dobu (v každé věznici to může být jiné). V těchto celách je záchod uvnitř cely, stejně, jako umyvadlo. Záchod je většinou ukryt jen za umělohmotným závěsem. Budete mít štěstí, když nebude silně páchnout.

      K vybavení patří ještě stůl a pár židlí, vyrobené z kovu a silné překližky, koš na odpadky (většinou kýbl od mazlavého mýdla) a botník. To je vše, víc v cele není. Na oknech jsou pevně zapuštěné mříže, které mohou být ještě zakryté "piškotem", což je plech s oky, nebo drátěná hustší síť - aby si vězni nemohli nic předávat z okna do okna (na dvůr a pod ...).

      U stropu svítí zářivky, jejichž ovládání můžete mít v ruce vy, nebo ne, podle druhu cely. Někdy centrálně s budíčkem rozsvěcuje a s večerkou zhasíná na celém oddělení službu konající dozorce. V takovém případě vám zářivky svítí celý den, ať je zima, nebo léto.

       Možná budete v cele sami, možná už tam někdo bude, možná někoho přivedou pár hodin po vás. Většinou si začnete hned povídat o svých osudech - pokud není v cele cizinec, se kterými si nepopovídáte vůbec. Popovídání uvolňuje nervy, pomáhá překonat čekání. Jen se nesvěřujte úplně se vším, všichni ve vězení jsou potrestaní lidé a nikdy nevíte, alespoň v prvních dnech, s kým to vlastně mluvíte a jak by se vám to mohlo později vrátit. Mohlo by se vám stát, že vám někoho přidají do cely ve dvě ráno, opilého, nebo zdrogovaného. Sice by u sebe neměl mít žádné nebezpečné předměty, ale přesto buďte ostražití, mohl by vás pozvracet, nebo nakazit nějakou nemocí, mohl by z klidu přejít rychle do nečekané agresivity. Ono i neustálé mluvení, chození, sprosté nadávání uprostřed noci žádnému rozespalému a unavenému člověku na klidu nepřidá. Každopádně, pokud vás opravdu dotyčný nenapadne a nejde vám o život, nevolejte dozorce, nestěžujte si - nebylo by vám to nic platné. Vydržte to, zvládněte to. Jste ve vězení.

      Nikoho nezajímáte, všem je úplně jedno, co se ve vaší cele děje. Jen pokud by se někdo zranil, upadl do bezvědomí, dostal záchvat, či se zkoušel vážně zabít, volejte dozorce - buď jsou u dveří přivolávače, nebo zabušte pěstí na dveře cely. Nebuďte ale vyděšení z toho, že dlouho nikdo nejde a nezpanikařte. To je prostě realita.

      Třikrát denně dostanete jídlo. Pokud jste na uzavřené cele, nebo samotce, vozí vám jídlo do cel chodbaři (stálí vězni dané věznice) s doprovodem Vězeňské stráže. K jídlu vám bude nabídnut i teplý čaj, horká voda na zalití kávy, pokud jíte z misek, které máte u sebe, dostanete i teplou vodu se saponátem na umytí misky.

      Po ukončení všech vstupních procedur a pohovorů jdete na nástupní oddělení (pokud jste ve věznici, kde nástupní oddělení je). Z nástupního oddělení vás přemístí na stabilní oddělení té samé, nebo úplně jiné věznice, ale to si probereme později.

      Ať už vaše situace a prostředí vypadá v těchto prvních dnech sebemizerněji, nijak to nehodnoťte, brzy to bude vypadat jinak. Zkuste se nějak zabavit, nejhorší, co se vám bude dít, je, že budete neustále dokola přemýšlet o svých starostech a problémech. Začtěte se do nějaké poutavé knížky, se spoluvězněm si zahrajte karty, napište dopis. Ať se děje cokoli, čas pracuje pro vás a každou vteřinou se vám trest zmenšuje.

Smyslem nástupního oddělení, nebo "přibylu" (podle toho, kde jste), je nechat odsouzeného poznat a pochopit denní režim věznice a principy pobytu a chování odsouzeného na oddělení. Zároveň jste i vy pozorováni a hodnoceni a začíná se tak tvořit o vás záznam, který jde s vámi po celou dobu trestu.

      Opět jen musíme připomenout, že v republice je 35 věznic s různými odděleními a v každé to chodí trochu jinak.

      Ve vězení se vstává brzy, tak okolo páté až šesté ráno. Někde zahouká siréna, někde se zakřičí "budíček", jinde se rozsvítí zářivky. Pak se každý den provádí "sčíták". Těch se provádí více za den, určitě ráno a večer a pak i přes den. "Sčíták" znamená sečtení počtu vězňů na oddělení a porovnání s evidencí - zda někdo neutekl .... nechybí. Sčíták provádí vězeňská stráž, případně vychovatel. S početním stavem se kontroluje také předepsaná ústavní ústroj.

      Ráno si hned po budíčku ustelete lůžka. Přes napnuté prostěradlo se natáhne krycí deka a na ní se složí spací deka a podhlavník. Pod podhlavníkem můžete mít (někde) složené pyžamo. Dále přes pelest lůžka může být ručník, jinak nic.

      Snídaně jsou ve vězení studené, velmi zřídka dostanete teplou, například ohřátý párek. Většinou je to chléb a něco k němu - máslo, paštika, sýr, marmeláda, jogurt, natvrdo uvařené vejce, jablko, nebo zelenina (rajče, paprika a pod ...). Přibližně jednou týdně je sladká snídaně, tedy vánočka, loupáky, koláče ... K pití je horký slazený čaj, nebo kávovina (čikora, nebo melta), občas kakao.

       Po snídani a hygieně a prvním sčítáku se ve vězení dělají rajony, tedy se uklízí. Není to tak drsné, jako v armádě, ale je potřeba zamést a vytřít podlahy cel, chodbu i společných prostor, hlavně WC, vynést odpadky z košů. Většinou jsou úklidy společných prostor rozvrženy "barákovým" a jeho "kápéčkem" (dva zvolení vězni, starající se o chod oddělení, na které se pak obrací dozorci, nebo vychovatelé s různými pokyny), úklid cel si obstarávají vězni sami, střídají se dle domluvy. Rajony se dělají opět po večerním sčítáku, před večerkou.

      Kromě pravidelných sčítáků a úklidu cel jsou další každodenní rutinou pouze snídaně, oběd a večeře, hodina venkovních vycházek na dvůr, rozdávání došlé pošty a čas na telefonování. Vy se individuálně můžete zapsat do knihy na další den, když chcete jít k lékaři, sociální pracovnici, pedagogovi, či vychovateli. Jednou týdně se provádí "generální" úklid, tedy jinými slovy důkladný, kdy se chodba "šůruje" mazlavým mýdlem, WC a sprchy se dezinfikují, myjí se okna, otírá nábytek a pod .... Jednou týdně je výměna prádla, kdy dáte do skladu použité a dostanete vyprané. Ob týden se střídá "malá výměna" (ručníky, utěrky, trička, trenýrky) s "velkou" (vše co u malé + lůžkoviny).

      Dvakrát týdně vás obvykle pustí do teplé sprchy, jinak se myjete studenou, nebo v kuchyňce .... Když máte schválená čísla a povolené telefonování, můžete si za přítomnosti vychovatele zatelefonovat ven.

K tomu oficiálně Vězeňská služba říká :

      Odsouzenému se v odůvodněných případech umožní použití telefonu ke kontaktu s osobou blízkou. V zájmu nápravy odsouzeného nebo z jiného závažného důvodu lze odsouzenému povolit použití telefonu ke kontaktu s jinou osobou, než je osoba blízká. Náklady spojené s použitím telefonu hradí odsouzený.

      O umožnění telefonického hovoru na povolené telefonní číslo odsouzený žádá vychovatele. Před vlastním povolením užívat telefon, je kontrolována správnost údajů uvedených v žádosti odsouzeného.

      Nejde-li o telefonáty mezi odsouzeným a advokátem zmocněným odsouzeného zastupovat, mezi odsouzeným a státními orgány České republiky nebo diplomatickou misí anebo konzulárním úřadem cizího státu anebo mezi odsouzeným a mezinárodní organizací, která podle mezinárodní úmluvy, jíž je Česká republika vázána, je příslušná k projednávání podnětů týkajících se ochrany lidských práv nebo mezi odsouzeným a zaměstnanci obce s rozšířenou působností zařazenými do obecního úřadu pověřeného zajišťováním sociálně právní ochrany dětí při výkonu jeho oprávnění navštěvovat mladistvého a hovořit s ním bez přítomnosti třetí osoby, je vězeňská služba oprávněna se s telefonáty seznamovat formou odposlechu.

      Oprávnění vězeňské služby seznamovat se s obsahem telefonátů je realizováno zpravidla kontrolou záznamu telefonátů na záznamovém médiu, výjimečně přímým odposlechem ředitelem věznice pověřeným zaměstnancem vězeňské služby. Pokud obsah telefonátu zakládá podezření, že je připravován nebo páchán trestný čin, vězeňská služba předá záznam telefonátu orgánu činném v trestním řízení, v případě přímého odposlechu hovor přeruší a událost oznámí. Zjistí-li vězeňská služba při kontrole záznamu telefonátů nebo přímém odposlechu, že odsouzený komunikuje se svým advokátem, je povinna odposlech ihned zrušit, záznam o jeho obsahu zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděla, nijak nepoužít.

    Pro telefonování z věznice musíte mít telefonní kartu do automatu, hovor vás vyjde na 15,- Kč/minutu a obvykle je vám dovoleno mluvit cca 5 - 10 minut. Hovory jsou nahrávány a soukromí vám nikdo nezaručí, telefonní automat je obvykle na chodbě oddělení, kde mohou volně stát či procházet jiní odsouzení.

      K telefonnímu hovoru potřebujete mít schválená telefonní čísla, takže si nejprve vyplníte žádanku, ve které uvedete jména a telefonní čísla osob, kterým budete chtít volat a v jakém jste vzájemném vztahu. Povoluje se rodina, advokát, lékař .... V odůvodněných případech i další lidé. Když máte schváleny telefonní čísla, můžete si dávat žádanky o telefonní hovor. Ten máte schválen do dalšího dne (nebo i později, to neovlivníte) a telefonovat se dá cca jednou až dvakrát týdně, ale je to vždy na domluvě s vychovatelem. Například když se nedovoláte právě v ten okamžik, kdy jsou povoleny telefony (kdy má na to zrovna vychovatel chvíli čas a nedělá zrovna nic jiného), obvykle vám to povolí ještě ten den, nebo druhý den opakovat. Telefonní kartu si můžete volně zakoupit ve vězeňské kantýně, nebo vám ji kdokoli může poslat jak v dopise, tak v listovní zásilce, či balíku.

      Jak se po zbytek dne zabavíte, je na vás. Nejhorší ze všeho, co můžete udělat, je propadnout sebelítosti, skepsi a depresi. Nejen, že tím ubližujete jen sami sobě, ale docela si tím i "zpomalujete" čas, den se vám pak zdá nekonečně dlouhý, v noci nemůžete usnout, stále se trápíte stejnými a dokola se opakujícími myšlenkami. Pokud se projevujete nahlas, otrávíte tím nejen sebe, ale i všechny ostatní okolo sebe. Nikdo není na vaše starosti ve vězení zvědavý, každý jich má svých vlastních až nad hlavu.

      Jak napsal filozof Seneca :  "Jediným neštěstím je pro člověka, domnívá-li se, že je něco na světě pro něj neštěstím."

      Ve volném čase odsouzení nejraději spí, čtou, mluví, poslouchají rádio, píší dopisy, hrají stolní tenis, dívají se na televizi, pokud mohou, vaří si na kuchyňkách. Když je jim to umožněno, sportují, cvičí, posilují. Hrají karty, šachy, monopoly ...., luští křížovky. Převážná většina vězňů kouří. Hodně času "zabijí" tím, že si balí cigarety, shánějí, nebo směňují tabák a papírky, společně kouří a přitom si povídají, hrají karty, pijí kávu a podobně. Pokud u toho všeho neustále mluvíte a myslíte na své rozsudky, tresty a příběhy, proč vás zavřeli, všechny z toho za pár dnů začne pořádně bolet hlava. Je potřeba ze situace začít těžit i něco konstruktivního pro budoucnost, jinak se v tom utopíte.

     Ještě jednou Seneca :  "Největší překážkou žití je čekání, které je závislé na zítřku a ztrácí dnešek".