Ovládání energetického těla v praxi

Tuto rubriku pro vás právě připravujeme


     V celé dosavadní historii světa lidé toužili po svobodě, po lidských právech, po spravedlnosti - a tak demonstrovali za to, co neměli, bojovali v revolucích proto, aby to získali a postupně to také získávali. Jenže dnes není nic (tak zásadního), co bychom neměli a po čem bychom toužili tak moc, že bychom tomu obětovali i životy. Lidstvo se zbavilo feudálních pánů, otroctví, získalo rovnost ras, pohlaví, volební právo, právo na důstojný život. Jsou mnohá místa na planetě, kde ještě je o co zásadního bojovat, ale v podmínkách České republiky toto vše máme. Samozřejmě, chceme si to udržet.

     Jen to, že chceme udržet něco, co už máme, znamená ale stagnaci. Už desítky let stojíme a přešlapujeme na místě. A když se podíváte na důvody, proč se dnes v České republice demonstruje, tak vidíte, že touha po svobodě ustoupila zášti, závisti a nenávisti. Nedemonstrujeme "za něco", ale "proti něčemu, proti někomu" ... a nic nového tím nevytváříme, nic pozitivního to nepřináší. Stagnujeme - protože najednou, možná poprvé v našich dějinách, tu není nic, co by spojilo celý národ v boji o něco, po čem toužíme. Co tedy dál?

      Když už není důvod dělat revoluci - je pravý čas zaměřit se na evoluci.

     Vývoj společnosti už není otázkou dalších ideologií a politických systémů - vyzkoušeli jsme kdeco, pochopili hodně a teď žijeme v demokracii a i když ani ta není zdaleka dokonalá, nic lepšího dosud nikdo nevymyslel a ani nevymyslí. Proto je čas přejít k individuálnímu vývoji - čili k evoluci - jedince. Zde totiž stojíme na samém začátku dlouhé cesty.

     Na rovinu - nejsem člověk ani politicky, ani ideologicky, ani nábožensky založený, nevěřím v Boha jako konkrétní bytost, která nás má pod palcem, nevěřím v dobrotivé anděly, kteří nás vedou za ruce do zářivého světla, ani v démony, kteří nás peklem potrestají za hříchy. Tohle všechno máme v sobě, protože jsme nositelé daru - tedy vědomého života. Ale co s ním uděláme, jak ho využijeme, nebo promarníme, je jen a jen na nás samotných.

     Jedno navazuje na druhé a druhé předchází třetímu - na začátku bylo lidstvo nevědomé, mnoha událostem kolem sebe nerozumělo a tak si stvořilo řadu bohů, kteří za vše okolo lidí mohli. Postupně, plynutím času a událostí, lidem došlo, že se mnohé věci kolem nich dají vysvětlit normálně a že ti, kterým byla svěřena komunikace s Bohy - církve - si udělali z důvěřivých a hloupých lidí jen stádo otrockých ovcí. Proto byla revolucemi a vzpourami nadvláda nad lidskými životy církvím odňata a lidé začali pomocí vědy a techniky objevovat, jak funguje svět. Dnes jsme bohatí jak materiálně, tak informačně, víme toho už tolik, že jsme dokonce v několika málo vteřinách schopni svůj vlastní svět nadobro zničit .... ale už delší dobu nevíme, co si počít dál ... Poměřujeme se hloupostmi, počtem nul na digitálních bankovních kontech, počtem kulatých míčů kopnutých do branky na trávníku, počtem imaginárních srdíček na vyumělkovaných fotkách na Instagramu ... a podvědomě cítíme, že jdeme hloub a hloub do slepé uličky.

     Za feudalismu bylo za co bojovat - za svobodu, zrušení nevolnictví, či otroctví. Za komunismu bylo za co bojovat - za svobodu, demokracii, lidská práva. Dnes bojujeme už jen za to, abychom neztratili, co máme. Dobře, to samo o sobě není nic špatného - jen přitom stojíme na místě a hledáme další vzdálené cíle, protože chceme za něčím jít .... a nevidíme žádnou cestu, ani cíl. Nevidíme, protože žádná v dohledu není - pro poslušné stádo občanských ovcí. Je čas vykročit ze stáda a osvobodit - sami sebe.

      Jaká je tedy cesta evoluce (vývoje) jednotlivce? Na začátku je nutné přijmout vše to, co doopravdy jsme. Jen to je cesta dál. Známe docela obstojně svá fyzická těla, jeho fyzické smysly, umíme fyzické tělo trénovat, posilovat, udržovat aktivní, zdravé, umíme ho léčit .... a co naše energetické tělo? To je pro nás jedna velká a dosud nepoužitelná "neznámá", i když už nikdo nepochybuje, že existuje a že ho máme. Ještě před 50lety jsme věci spojené s energetickým tělem vnímali jako něco, co náleží jen nějakým bláznivým šamanům a primitivním kouzelníkům woodoo ... a zabývat se tím bylo stejné, jako přiznat vyšinutost a pomatenost smyslů. Dnes bereme informaci o vnitřní energii jako reálný fakt - ale stále nevíme, co s tím v běžném reálném životě dělat.

      Zkusme tedy začít z naprosto praktického konce: Používáme smysly fyzického těla, tedy zrak, sluch, hmat, chuť a čich? Jistěže, a to 24hodin denně a v naprosto běžných záležitostech. A co empatie, intuice, jasnozřivost a senzibilita? To jsou pojmy, které nás stále činí zcela bezradnými - pojmy, se kterými nevíme, co dělat. Stačí si ale jen uvědomit, že jde o smysly energetického těla - našeho přirozeného energetického těla, které není nějakou výsadou vyvolených, máme je všichni od narození až do smrti - a můžeme je i s jeho smysly začít používat.

      Mohli jsme kdykoliv, to, že nás to nikdo nenaučil a nikdo to po nás nechtěl, neznamená, že to nestojí za to. Stojí - už jen proto, že tohle je cesta dalšího vývoje - ale už to není cesta společná, není to cesta stáda za praporem nějakého "....ismu". Tohle je cesta ke svobodě a síle jednotlivce, také k plné osobní odpovědnosti za svobodu rozhodování a volby.

                                                 Tohle už není o "revoluci", ale o "evoluci".