Osobní příběh


       Magické pohyby začínáme praktikovat tehdy, kdy si uvědomíme, jak málo máme životní energie a začneme jako toltéčtí lovci síly řešit, proč jí máme tak málo a kudy a jak se nám z energetického těla ztrácí. Pravděpodobně i víme, nebo cítíme, jaký velký energetický konflikt právě řešíme (nebo neřešíme, což bude zdrojem energetických ztrát) a proto potřebujeme cvičením Magických pohybů své energetické tělo nabít - a své problémy začít konečně řešit.

       Z běžného člověka, který své problémy, svou energetickou bilanci nijak neřeší, se díky rozhodnutí stát se Toltékem měníme na lovce svých vlastních energetických ztrát. Není to nic fyzicky dramatického, nemusíte odejít do divočiny a lovit medvědy - spíše se stáváte uvnitř sebe pozorovatelem svých vlastních činů, myšlenek, slabin, rutin a tím, že jak se s odstupem chladnokrevného lovce pozorujete, tak postupně odhalujete, co každý den upoutává vaši pozornost, váže vaši energii, odvádí vaše síly bez užitku pryč z vašeho energetického těla .... zkrátka co vás opakovaně vysává a oslabuje.

       Nejvíce naší energie váží vztahy s jinými lidmi a to, jak se snažíme si v kolektivu, komunitě a v celé společnosti vytvořit důstojný obraz sama sebe. Vytváříme si své osobní příběhy, které každému vyprávíme, přikrášlujeme je a většinou o nich i lžeme nejen ostatním, ale hlavně sami sobě - vymýšlíme si představy a pohádky o tom, jací jsme. 

       Tím, že naše lži, pohádky a výmysly jsou často velmi průhledné, takže jim lidé nevěří, nás nutí je obhajovat a konstruovat další lži a výmysly na podporu těch prvních. V takovém případě mluvíme o výstavbě nepravdivého ega, o nezdravém růstu sebedůležitosti, až nadutosti, případně o vytváření své vymyšlené image, své propracované (a nepravdivé) vizi o sobě samých. Velmi často nás pak stavba a udržení našeho ega, či image stojí všechny osobní zdroje síly.  To dobře znají například umělci, zcela závislí na pozlátku obdivu a popularity.

       Dnes jsou typickým příkladem takové slepé cesty kromě umělců i politici, kteří svou kariéru začínají i s dobrými úmysly a činy, ale v nelítostném a krvelačném boji o moc nejprve zdola útočí na ty, co jsou "nahoře" a když se zadaří a dostanou se na vrchol, kde mají moc, funkci, obdiv, či peníze - jsou nuceni věnovat veškeré své síly na odrážení útoků všech těch dalších, co jsou "dole" a nelítostně se šplhají výš. A to, co by mělo být podstatu jejich kariéry - služba své zemi a jejím občanům - na to už nikomu nezbývá ani kapka síly a času.

        Pro Toltéky je důležité si uvědomit pomocí delšího pozorování sebe sama, kolik svého času, svých peněz, svých myšlenek a činů - jinými slovy kolik své energie - věnují vytváření obrazu sebe sama pro ostatní lidi - pro partnery, přátele, rodinu, komunitu, či veřejnost.

       Budete překvapeni, když se dokážete pozorovat s odstupem lovce, chladnokrevně a bez jakého emotivního hodnocení, kolik energie takto každý den a pořád dokola zbytečně ztrácíte. Nijak se nehodnoťte, jen se pozorujte, případně si zapisujte vše, co o sobě vyprávíte všem ostatním. Poznejte realitu skrze závoj vlastních výmyslů.

        Každá, i sebemenší lež a nepravda, kterou o sobě vypustíte z úst, vás bude stát hodně úsilí, až vám ji ostatní budou vyvracet, nebo ji budou napadat. Vše, čím se před jinými vylepšíte a co je lež, či smyšlenka, jednou někdo prokoukne a hodí to na vás zpět jako odjištěný granát v ten nejméně vhodný okamžik.

       Vše, co o sobě povídáme, nebo píšeme jiným, naše skutečné či jen předstírané a hrané dovednosti, prožitky, postoje a názory, činy i myšlenky ... vytvářejí náš OSOBNÍ PŘÍBĚH. Přesněji řečeno - my sami si o sobě svůj osobní příběh v průběhu života konstruujeme. A co vytvoříme, to musíme neustále v očích všech ostatních obhajovat a potvrzovat. Běžný člověk tím denně ztratí neuvěřitelné množství své osobní síly. Urážíme se, hádáme se, tvoříme konflikty, dokonce se i celé roky soudíme o nesmyslné výroky a následné omluvy ...

      Jako Toltéci, kteří chtějí své energetické ztráty omezit na minimum, máme na své cestě k očistě energetického těla jen dvě možnosti, jak o sobě mluvit, jaký obraz, jako osobní příběh o sobě vytvářet :

       První možností je mluvit jen a pouze čistou a ověřitelnou pravdu. Pak vše, co říkáte ostatním, bude pravda a vy si ji snadno obhájíte. A i kdyby vám někdo nevěřil, tak co je vám potom, když víte, že to, co říkáte, je pravda. Odpadá potřeba si pamatovat své lživé konstrukce, abyste se v nich nepodřekli, odpadá potřeba bojovat s těmi, co vaše lži odhalí. Život je najednou mnohem snadnější a jednodušší a uvolní se vám mnoho energie, dosud vázané v obhajobě lživého osobního příběhu.

       Druhou možností je nic o sobě nikomu neříkat. Prostě přestat osobní příběh vytvářet vůbec. Buďte záhadní, buďte tajemní, mluvte o sobě postupně méně a méně - až po čase nebude nikdo pořádně vědět, kdo a čím vlastně jste - to vás osvobodí od jakékoli nutnosti cokoli ze svého osobního příběhu opakovat a obhajovat - nikdo ho nebude znát.

         Jít cestou pravdy je v této společnosti plné sebeklamu a přetvářky velice těžké. Nedat na Instagram jedinou ani malinko upravenou fotku své postavy? Nevyfotit se u nablýskaného sporťáku s výrazem, jakože je váš? Nepřibarvit si své zážitky z dovolených, nebo své úspěchy u krásných žen? Nevyšperkovat svůj životopis nezískanými tituly, či zveličenými dovednostmi a zkušenostmi? To je opravdu těžké v době, kdy to dělá skoro každý.

        A jít cestou smazání celého svého osobního příběhu je v této civilizaci téměř nemožné. Už třeba jen proto, že svůj osobní příběh nevyprávíte jen vy sami, je uložen ve spoustě dokumentů na úřadech, školách, bývalých pracovištích, ve všech životopisech, které jste kdy rozeslali, na sociálních sítích ve stovkách příspěvků a fotek .....

        Cesta k ušetření energie je náročná, ale stojí za to, získáte tím mnoho. Udělejte, co jde a co můžete. Projděte své sociální sítě a zbavte se fotek a příspěvků, které neobhájíte ani sami před sebou. Zbavte se postupně těch povrchních přátel, kteří vidí jen vaše lživé image a ego, ale kdyby vaše přetvářka spadla, nepodají vám ani půl prstu, aby vám pomohli. Přestaňte každému okolo sebe povídat ty své hory pohádek o své vlastní důležitosti a sebestřednosti - spoustu lidí tím kupodivu přestanete nudit a když se stanete trochu tajemnými, začnete je naopak mnohem víc zajímat.

       I když se cesta smazání ega, image, či osobního příběhu zdá složitá, těžká, až nemožná - čiňte na ní jeden krůček za druhým. Postupně se vám to určitě zalíbí, svoboda se nemuset stále kontrolovat a obhajovat vytváří volnou energii a to vám dá dostatek sil dělat i další důležité věci na cestě Toltéka - lovce síly. A o těch si zase povíme v dalších kapitolách této rubriky.