Med včelí - Honey


     Med je skvělá domácí přírodní potravina a potravinářská surovina, využívaná v kuchyni i v léčitelství. V obchodech dnes najdeme nejrůznější prodávané medy, z nichž ty levnější výrobky mají s medem pramálo společného a tepelně upravovaný med už ztratil veškeré aktivní enzymatické látky a je jen sladkým sirupem. Medy ze supermarketů jsou míchané, filtrované, doslazované, obsahují nepovolená antibiotika - a především nikdy nevíte, co vlastně kupujete a zda vám to víc neuškodí, než pomůže. U medu, alespoň v Čechách, jednoznačná rada - najděte si dobrého včelaře a kupujte med pouze od něj.

Wikipedie : Med je hustá sladká a lepkavá kapalina, vytvářená včelami (případně i jiným hmyzem) sběrem a zahušťováním sladkých šťáv - především nektaru z květů (med květový) a medovice (med medovicový), kterou vylučují například mšice. Sběrem a přetvořením medovice vzniká medovicový med. Tmavost medovicového medu je způsobena barvivy obsaženými v míze lesních dřevin.

      Medy na trhu se velmi liší svou kvalitou a složením. Rozdíly jsou dány zejména původem medu, charakteristikami stanoviště, druhem včel, umístěním úlů a typem úlů, ale také způsobem léčení a dokrmování včel. S medem bychom měli zacházet jako s opravdovým darem přírody. Jedna včela za svůj život (cca 3 měsíce v letním období) vyprodukuje pouze jednu čajovou lžičku medu.


V tomto úvodním díle magazínu pro teenagery je i větší reportáž o výrobě odlévaných a rolovaných svíček ze včelího vosku na včelí farmě Annkas.

       Na půl kila medu je třeba, aby včely nasbíraly dva kilogramy nektaru. Na tom pracuje cca 160 000 včel, které musejí získat nektar z přibližně 2 milionů květů. Celosvětově nejvíc medu vyprodukuje Čína (cca 30%). Dalšími největšími světovými výrobci medu jsou Turecko, USA, Ukrajina a Rusko.

Český med musí splňovat přísná kritéria:

  • Obsah vody v medu nesmí být více než 18%
  • Obsah hydroxymethylfurfuralu nesmí být více jak 20 mg/kg
  • Obsah sacharidů nesmí být více jak 5%
  • Med musí pocházet z České republiky a nesmí mít příměsi cizího medu

     Písemné zmínky o medu najdeme už v nejstarších dochovaných záznamech. Ve většině antických kultur byl med používán ve výživě i jako lék. První písemná zmínka o medu pochází z období 2100-2000 př. n. l. z hliněné destičky ze starověkého sumerského města Nippur, na které je zaznamenán návod, jak ošetřit zranění - "rozemlít na prášek říční prach ... (chybějící slova) uhníst ve vodě a medu a přelít obyčejným a cedrovým olejem."

     Ze Starověkého Egypta pochází Ebersův papyrus datovaný do doby asi 1550 př. n. l., který zmiňuje med v 147 lékařských receptech pro léčení vnějších zranění. Med se používal (často ve směsi s různými rostlinnými, živočišnými, ale i anorganickými ingrediencemi) k ošetření zánětů, vředů, popálenin, ran i v pooperačních stavech pro podporu hojení (při obřízce, propíchávání uší, ale i u složitějších operací), ve formě čípku, k léčbě plešatosti, zánětu spojivek nebo i uvolnění ztuhlých kloubů.

       Za podobně léčivý byl med považován i 2000 let př. n. l. ve Starověké Číně. Podle tradiční čínské medicíny šlo o vyváženou poživatinu (ani jangovou ani jingovou) schopnou dobře spojovat různé další léčivé látky k sobě. Nad rámec své nutriční hodnoty měl med i zde mnohostranné lékařské využití, např. jako detoxikační činidlo, k úlevě od bolestí, proti nespavosti, stresu, zánětům žaludku a vředům, zácpě, kašli, oparům aj.

      S využíváním medu šel ruku v ruce i rozvoj včelařství. První záznamy o chování včel jsou z Egypta už z r. 2450 př. n. l., odkud se tato dovednost postupně a velmi pomalu šířila. Do středomoří se tyto znalosti dostaly kolem r. 1500 př.n.l., okolo 1000 př. n. l. chovali včely v úlech Židé, okolo 750 př.n.l. jsou doklady z Asýrie a do Číny technologie doputovala nejspíše po hedvábné stezce s rozmachem Perské říše na začátku 5. stol. př. n. l. 

      Na americkém kontinentu se včela medonosná posledních několik milionů let nevyskytovala a byla přivezena kolonisty až v r. 1622. Severoameričtí Indiáni jako sladidlo využívali tradičně javorový syrup. V tropických částech Ameriky však med znám byl, neboť je obývá množství druhů med produkujících včel, zvláště rody Melipona a Trigona. Nejstarší zmínky jsou zde od Mayů, kteří ve 3. stol. př. n. l. domestikovali včelu Melipona beecheii. Tyto včely nemají žihadlo a jsou neagresivní, v koloniích ale tvoří méně medu a pracněji se získává - neukládají med do plástů, ale do mnoha medových pohárků. Med je řidší a dá se pít, liší se i senzorickými vlastnostmi, je ale stejně velmi zdravý, proto i zde byl med znám a používán jako účinný lék na celou řadu onemocnění.

      Mayové byli v produkci medu zdatní a med byl pro ně velmi důležitým obchodním artiklem (v Amazonii byli obdobně zdatní Kayapové, kteří med prodávali okolním etnickým skupinám). O významu medu pro Maye svědčí to, že včely byly uctívány, byly symbolem plodnosti a měly svého boha.

     Pro včelstvo je med zásobou energeticky bohaté potravy. Během roku silné včelstvo vyrobí a z větší části i spotřebuje řádově stovky kg medu. Většina spotřeby probíhá v sezoně, na přečkání zimy včelstvu stačí přibližně 1 kg na měsíc.

      Med má zvláštní chuť, pro kterou mu někteří lidé dávají přednost před cukrem a jinými sladidly. Má vhodné chemické vlastnosti pro pečení.

     Kapalný med se nekazí, pokud v něm není nepřiměřené množství vody (nezralý med). Díky vysoké koncentraci cukrů ničí bakterie při procesu zvaném osmóza (vysává z buněk vodu a tím ničí jejich membrány). Pouze spory některých bakterií osmóze odolávají. V medu se nemohou uchytit ani kvasinky ze vzduchu, protože obsah vody je příliš nízký. Přírodní neupravený med má obsah vody asi 14-18 %. Je-li obsah vody pod 18 %, nemůže se v medu množit prakticky žádný organismus.

       Při dlouhodobém skladování při pokojové (nebo vyšší) teplotě se může díky sedimentaci (usazování) cukrů na povrchu medu v nádobě vytvořit tenká řidší vrstvička, v níž se rozmnoží osmofilní druhy kvasinek (zkvášejí koncentrované roztoky cukrů - nad 50 %), které jsou v medu přirozeně obsaženy. Takové kvašení ovlivňuje především senzorické, nikoliv nutriční vlastnosti medu.


     Na květový med včely sbírají sladké šťávy rostlin (nektar). Kromě medovicevého medu (lesní), na který včely sbírají "medovici" z listů a jehličí, což je zpracovaná míza lesních stromů - zpracovaná tak, že jde vlastně o výkaly mšic, puklic a červů, kteří žijí na listech či jehličí, živí se jejich mízou, stráví ji, zpracují a vyloučí z těla ven - a to je právě ta medovice, kterou včely sbírají.

     Včely v medovém váčku letí svůj úlovek odevzdat do úlu. Během toho se nasbíraný nektar, nebo medovice smíchá se slinami, které obsahují speciální enzymy - a tím je nastartován zázračný proces vzniku medu.

      Včely ukládají své úlovky do jednotlivých buněk plástve. Aby med neobsahoval moc vody, včely mávají křídly tak silně, že vzniklá ventilace snižuje vlhkost vznikajícího medu.  Nasbíraný nektar, nebo medovice obsahuje totiž 70 - 80% vody. Postupním zráním a zahušťováním v úlu se musí získat med s maximálně 20% vody. Po dozrání medu včely těsně uzavírají jednotlivé buňky voskovými víčky, které bezpečně chrání med před bakteriemi a dalšími mikroorganismy. Mladé včely mají voskotvorné žlázy a smícháním s přírodní prskyřicí z pupenů rostlin vzniká propolis, kterým včely buňky uzavírají.

Složení

        Med je směs cukrů, vody, a jiných složek. Specifické složení medu závisí nejvíc na směsi květů navštívených včelami, které med produkovaly a liší se podle lokality, období/sezony i jednotlivých včelstev. Hmotnost 1 litru medu je asi 1,4 kg.

Způsoby těžby medu :

  • Plástečkový med - tento med lze dostat pouze u včelaře nebo ve specializované prodejně. Kupujeme uzavřené plástečky nebo jejich části. Doma je zavěsíme, otevřeme a necháme med pozvolna vytékat. Tímto způsobem získáme med šetrně a uchováme v něm většinu cenných přírodních látek.
  • Kapaný med - tento med včelař vytěží výše uvedeným postupem a prodává ho pak ve sklenicích. Vzhledem k náročnosti tohoto procesu a proto, že odkapáním se vytěží jen malá část medu obsaženého v plástech, je kapaný med sice drahý, ale velmi hodnotný. Pro léčebné účely se nejlépe hodí tento med.
  • Stáčený med - jde o běžný med, který kupujeme v obchodě. Z plástů se získává odstřeďováním v medometu. Tento med je rovněž velmi hodnotný, protože si uchovává většinu přírodních látek. Při odstřeďování se vytvářejí malé kapičky s velkým povrchem, na kterých dochází k oxidaci obsažených látek. Proto někteří upřednostňují plástečkový nebo kapaný med.
  • Lisovaný med - je med vytlačovaný za studena z plástů. Lisování bylo dříve nejrozšířenějším způsobem získávání medu; po zavedení medometu se však od něj téměř upustilo. Pouze tuhý a rosolovitý vřesový med se dosud někdy kromě odstřeďování také lisuje.
  • Tekutý med - med horší kvality, který se získává kombinací lisování a zahřívání. Výhodou tohoto zpracování je pro včelaře skutečnost, že se spotřebují všechny zbytky medu, ale při zahřátí nad 40 °C se zničí všechny cenné přírodní látky (enzymy).
  • Umělý med - takzvaný umělý med lze nazvat cukrovou vodou. Není to včelí produkt - skládá se převážně z invertního cukru a sirupu z glukózy. Navzdory svému názvu nemá s medem nic společného. Umělý med se v poslední době prodává pod názvem "krém z invertního cukru", nebo též pod označením "Med na pečení - vhodný též do čaje".

     Ve staročeských textech se med (resp. plást medu, plástev, latinsky favus, anglicky honeycomb) označuje slovem strdí (střední rod, to strdí, původně nesklonné, též ta stred, ten strda) které je všeslovanského původu. V odborné včelařské terminologii se jako strdí označuje medem zanesené včelí dílo volně žijících včel.

     Český med, který produkují domácí včelaři, patří k nejkvalitnějším výrobkům. Pravidla vydaná v roce 1999 Českým svazem včelařů pro regionální známku Český med jsou přísnější, než evropská směrnice pro med i česká vyhláška ministerstva zemědělství. V českých obchodech se však objevují medy či směsi medů ze zahraničí, jejichž obsah bývá často nedobrý. Jedná se o produkty, které obsahují jen málo medu, výrobky jsou směsicí škrobu kukuřice, třtiny a různých sirupů. V těchto "medech" se často nachází velké procento hydroxymethylfurfuralu, což znamená, že tento výrobek byl prakticky uvařen a tím pádem znehodnocen. Při rozborech obsahovaly některé dovozové medy dokonce i těžké kovy. V roce 2012 odhalil časopis dTest medy, které byly šizeny sirupy a které obsahovaly pesticidy. Na přelomu roku 2015/2016 se v Česku objevila kauza falšovaného medu.

     Včely jsou při snůšce věrné jednomu zdroji nektaru (či medovice) tak dlouho, dokud z něj získávají sladinu. Vznikající med tak většinou bývá jednodruhový, ale včelař jej musí vytáčet krátce po skončení dané snůšky. Jednodruhové medy mají svoji jedinečnou chuť a vůni - pohankový, akátový, řepkový, ...
      Méně pracné je vytáčet pouze 2-3x do roka. Z prvního medobraní je květový med, z druhého smíšený. Třetí medobraní bývá medovicové.

Státní zemědělská a potravinářská inspekce pravidelně kontroluje kvalitu medu a často se u nás objevují medy falšované, nebo s obsahem antibiotik, či pesticidů, které mohou být dokonce zdravotně závadné. Někteří včelaři v cizině přidávají jako prevenci včelího moru do cukrových sirupů, kterými přikrmují včely, veterinární antibiotika - což je například v ČR i na Slovensku zakázáno.

      Objevují se také medy doslazované škrobovým cukrem, například kukuřičným škrobem, či sirupem (nově tzv. C4 cukry), které jsou obtížně detekovatelné a zjistitelné. Jsou to cukry pocházející z nemedonosných rostlin a je to jasný důkaz, že med byl dodatečně doslazován sladidly na bázi kukuřice, či třtiny.

      Za nejčastější problém se považuje nešetrné zahřívání medu, který předtím zkrystalizoval. Takový med zcela ztrácí léčebné účinky a mnoho ze svých účinných látek. Dále se objevují i medy ředěné vodou. Naše zákony dovolují 20% vody, dobré medy mají pod 18% vody. Vyšší procento poukazuje na nedostatečné vyzrání medu, či ředění vodou. Zvyšuje se pak riziko kvašení, med je nakyslý, mohou se v něm objevit nežádoucí bakterie a na hladině mívá jemné bublinky.


     Med je především směsí vody a dvou jednoduchých cukrů : fruktózy a glukozy. Některé medy obsahují i malé množství sacharozy. Květové medy obsahují více jednoduchých cukrů. Lesní med (medovicový) oproti tomu obsahuje více složitých cukrů a větší množství minerálních látek a stopových prvků.

     Med obsahuje organické kyseliny, zdraví prospěšné enzymy a aminokyseliny. Obsahuje i látky, které zamezují růstu bakterií (proto má tak dlouhou trvanlivost a naše prababičky ho používaly i ke konzervaci potravin). V medu jsou i vitamíny, minerální a hormonální látky - zejména vitamín B2, B6, železo, mangan i adrenalin, noradrenalin, dopamin a acetylcholin a mnoho dalších.

     Kvalitní přírodní med obsahuje i "přátelské" bakterie, které se dnes tolik vychvalují v jogurtech a v potravinových doplňcích : lactobacillus a bifidobakterie. Tyto tolik prospěšné bakterie ale nebyly nalezeny u včel během zimy, pokud byly dokrmovány sacharózou (tedy cukrem).

Med v léčení a léčitelství :

      Po 2700 let byl med užíván pro léčení chorob včetně tropických až do plného pochopení příčin infekce v moderních dobách a nasazení antibiotik. Lidové používání medu se tak dostalo vědeckého vysvětlení: med působí jako antibakteriální a antiseptický činitel. Antibakteriální vlastnosti medu jsou výsledkem nízké aktivity vody v medu způsobující osmózu, efekt peroxidu vodíku a vysoké kyselosti. Med je v první řadě nasycený roztok dvou monosacharidů. Tato směs má nízkou vodní aktivitu; většina vodních molekul je vázána cukry a jen zbývající jsou k dispozici pro mikroorganismy. Vzhledem k nízkému počtu volných molekul vody nemají mikroorganismy vhodné podmínky k množení.

      Peroxid vodíku v medu je aktivován ředěním. Nicméně, na rozdíl od lékařského peroxidu vodíku, běžně v koncentraci 3 % objemu, je v koncentraci jen 1 mmol/l medu. Železo je v medu oxidováno kyslíkem volné radikály a uvolňováno prostřednictvím peroxidu vodíku.

     Při použití v tropech (jako například jako tekutý obvaz rány), je peroxid vodíku produkován smísením s tělesným potem. Výsledkem tohoto procesu je, že peroxid vodíku se pomalu uvolňuje a pracuje jako antiseptikum. Na rozdíl od 3% lékařského roztoku, pomalé uvolňování nezpůsobuje poškození okolní tkáně.

      Na základě relativně nových poznatků má med znatelné pozitivní efekty při dlouhodobém užívání. Med totiž obsahuje nejen mnoho uhličitanů, ale také nezřídka polyfenoly, které mohou působit jako antioxidanty. Antioxidanty, jako výživný prvek, zabraňují působení negativních důsledků stresu v organismu. Bylo zjištěno, že antioxidanty v medu příznivě působí proti rakovině tlustého střeva. Mimoto, med je zodpovědný také za zvyšování populace probiotických bakterií ve střevech, což má za následek zvýšení obranyschopnosti organismu, zlepšení trávení, snížení cholesterolu a již zmiňovaná prevence proti rakovině střeva.

     Laboratorně byly prokázány antibakteriální účinky proti mnoha druhům bakterií (různé druhy rodů Salmonella, Streptococcus, Shigella, bakteriím Helicobacter pilori, Staphylococcus aureus, Leptosperum polygalifolium, Escherichia coli, Bacillus anthracis, Corynebacterium diptheriae, Klebsiella pneumoniae, Haemophilus influenzae, Mycobacterium tuberculosis a mnohých dalších), dále protivirové (Rubella a Herpes virus) a protiparazitární (rody Leishmania a Echinococcus, též Caenorhabditis elegans), stejně jako jeho antimutagenní účinky. Byly též zjištěny jeho protiplísňové účinky (proti různým druhům kvasinek a rodům Epidermophyton, Microsporum a Thrichophyton). Z pokusů na krysách, kterým byly implantovány nádory před a po-operativně ošetřené medem, se usuzuje na možné protirakovinové účinky medu.

     U lidí byly v různých studiích prokázány výrazné antioxidační účinky (při podávání 1,2g medu na kg váhy - tzn. pro 70 kg člověka to odpovídá 84 g medu denně), antibakteriální (dieta obohacená 30ml medu 3x denně) i protizánětlivé účinky (70g medu denně). Ve studiích s obézními i zdravými lidmi bylo prokázáno, že konzumace medu (70 g denně po dobu 30 dnů) mírně zlepšuje hodnoty rizikových faktorů pro vznik kardiovaskulárních a metabolických problémů (vylepšuje lipoproteinový profil, snižuje hladinu cukru v krvi na lačno) aniž by vedl k zvýšení váhy.

V lidovém léčitelství :

Užití medu se doporučuje při zánětech horních cest dýchacích, pomáhá při odstraňování hlenů, je skvělým prostředkem proti kašli a usnadňuje vykašlávání.

Nápoj na bolení v krku : dvě lžíce medu rozpustit se šťávou z půlky citronu ve sklenici horké vody a kloktat.

  • Med má desinfekční účinky, pomáhá hojit rány a popáleniny. DOporučuje se jej natírat i lokálně na rány a jizvy (i po císařském řezu). Je skvělým antioxidantem a také proto má antimikrobiální účinky (zastavuje rozmnožování bakterií). Užívání medu redukuje otoky a jizvy, také zamezuje např. bavlněnému obvazu nalepit se na léčené zranění. Nejsilnější účinky mají kvalitní jedlové medy, skvělé jsou i medovicové medy z dubu, či lípy.
  • med desinfikuje ránu, snižuje otok a napomáhá obnově tkáně. Nízké pH květového medu působí nepříznivě pro růst bakterií a plísní. Med působením osmotického tlaku navíc odčerpává z rány vodu nutnou pro jejich růst. Při postupném ředění medu tkáňovým mokem se uvolňuje peroxid vodíku v malém množství, avšak dostatečném k aktivnímu působení na bakterie.
    Med aplikujeme na obvaz, který poté přiložíme na ránu tak, aby ji medový zábal překrýval. Díky jeho tekutosti a nelepivosti na tkáně jsou převazy bezproblémové (1x denně) - med při nich není potřeba omývat.
  • Studie prokázaly, že med je účinný například proti salmonele nebo bakterii s názvem Escherichia coli. Určité druhy novozélandského a malajsijského medu dokonce obstály v boji proti bakteriím Staphylococcus aureus a Helicobacter pylori.
  • Lékaři ze Státní univerzity v Pennsylvánii v rámci vědecké studie zjistili, že čajová lžička medu (nejlépe pohankového) podaná večer před spaním při zánětu horních cest dýchacích napomáhá tlumení kašle a klidnému spánku více, než volně prodejné léky. Stejné využití pomáhá i proti nespavosti.
  • Med má uklidňující účinky a je vhodný při nespavosti. Doporučuje se také při chudokrevnosti i v těhotenství. Zejména tmavý medovicový med, výborný je i pohankový, který obsahuje více železa, mědi a hořčíku.
  • Med snižuje škodlivý cholesterol - pokusy ukázaly, že takto působí jen čistý přírodní med. Pravý, nefalšovaný, ideálně organický med posiluje imunitu.
  • Med stimuluje tvorbu serotoninu, který tlumí aktivitu mozku a navozuje uvolnění a klidný spánek. Může také mírnit bolesti hlavy a neuralgii. Zpravidla se podává 1 lžička na skleničku teplého mléka, či teplé vody. Med se v nápoji rozmíchá a pomalu vypije.
  • Některé zdroje hovoří o metodě léčení slabých forem zánětů spojivek pomocí kapky malého množství medu, kápnutého do ok.
  • Ženský organismus v přechodu reauje velmi silně na jakékoli změny hormonální rovnováhy. To má za následek nepříjemné pocity, závratě, návaly. Proti závratím může pomoci med - každé ráno na lačno a večer před spaním pomalu slízejte 1 lžíci medu.
  • Med významnou měou podporuje práci srdečního svalu, a proto má jeho pravidelné podávání léčebný význam při nemocích srdce - například při srdeční slabosti, srdeční arytmii, vysokém krevním tlaku, angině pectoris.
  • Med s jablečnou šťávou (1 lžíce medu rozmíchaného ve skleničce jablečného moštu) zlepšuje stav střevní mikdoflory a upravuje zažívání.
  • Med prokazatelně podporuje hojení peptického vředu. Nejúčinněji působí podávání teplého medového nápoje - 1 lžíce medu se rozpustí v šálku teplé převařené vody a zvolna se vypije asi 1,5 hodiny před jídlem.
  • Účinky medu lze s úspěchem využívat i při léčení ledvin a močových cest, nejlépe v kombinaci s uroloickým čajem. Jeho podávání se osvědčilo i při nočním pomočování (1 lžíce večer, zapitá několika doušky vody).
  • Lepší účinnosti léčivého medu při kašli, bronchitidě, astmatu, či zánětu dutin dosáhnete, přidáte-li do medu lžičku nasekaného tymiánu, nebo připravíte-li sirup - med smíchejte s citronem, nebo jablečným octem. Dostatek tekutin, třeba v podobě bylinkových čajů slazených medem, podporuje tvorbu hlenu a usnadňuje odkašlávání.
  • Med je lépe stravitelný, než řepný, či třtinový cukr. Není tak návykový a povzbudivý, jako cukr, po jehož užití se posléze dostavují nepříjemné útlumy. Poctivý přírodní med nezvyšuje hladinu krevního cukru tolik, jako řepný, či třtinový cukr.
  • Doporučováno je jíst směs medu a skořice jakožto účinný lék na různé druhy nemocí - na posílení cév a srdce, na snižování cholesterolu, na nachlazení, artritidu, při bolestech žaludku, pro posílení imunity. Směs se doporučuje také mazat na kožní infekce a pupínky, nebo kloktat s teplou vodou proti zápachu z úst.
  • Jestliže vaše pozornost klesá, zkuste se osvěžit medem. Snězte dvakrát až třikrát denně 2 lžičky medu. rychlého osvěžení docílíte, když do čerstvě vymačkané pomerančové šťávy rozmícháte lžičku medu. Důvodem je hroznový cukr, který se postará o rychlé zásobení energií.
  • Med je potravina, která detoxikuje, zmírňuje bolesti a ovlivňuje plíce, slezinu a tlusté střevo.

     Pro větší děti, ale i starší lidi a rekonvalescenty je med velmi vhodným prostředkem doplnění energie, stejně jako pro sportovce před sportovním výkonem, nebo obecně při vyčerpání a oslabení, přepracování. Také pro ženy při menstruačních potížích.

     Hned tři studie provedené v laboratoři sportovní výživy na univerzitě v americkém Memphisu zjistily, že med má stejně dobrý, či dokonce lepší vliv na zvyšování energie u sportovců než glukóza nebo cukr. Studie však byly financovány organizací National Honey Board, která cílí na propagaci medu, tudíž je třeba brát tyto teze s patřičnou rezervou.

     Studie na krysách naznačily, že určitý typ malajsijského medu hraje roli při regulaci glykemie, tedy koncentrace glukózy v krvi. Ovšem krysy nejsou lidé, odborníci tak před přílišnou konzumací sladké pochoutky varují. Med je totiž stále metabolizován stejně jako cukr, melasa a javorový sirup.  V laboratoři bylo také prokázáno, že malajsijský med narušuje buňky rakoviny prsu, kůže a děložního hrdla. Odborníci však opět dodávají, že výsledky je nutné brát s rezervou, neboť je ještě nutná celá řada dalších výzkumů. I přesto ale med podle serveru CNN v této sféře nabízí velký příslib. S ohledem na to, že obsahuje velké množství antioxidantů, které jsou ideálními bojovníky proti oxidačnímu stresu a zánětům, lze předpokládat, že je účinný i proti rakovině a srdečním onemocněním. Protože právě uvedené problémy takové choroby způsobují.

      Navzdory všeobecně přijímané myšlence, že med zmírňuje alergie, kontrolované studie prokázaly, že med není více efektivní než placebo. Většina sezónních alergií je totiž způsobených pylem ze stromů a trav, který včely většinou nesbírají.


Co je biomed a v čem se liší od běžného medu:

      Kvalitní biomed se vyznačuje tím, že stanoviště včelstev musejí být v dostatečné vzdálenosti od průmyslových oblastí, dálnic, skládek, spaloven, městských center, či chemicky ošetřovaných polí. Biomed proto pochází nejčastěji z chráněných krajinných oblastí, nebo z ekofarem - konkrétně to znamená, že v okruhu tří kilometrů od úlu musejí být ekoloicky pěstované, nebo divoce rostoucí rostliny. Biomed pochází také vždy z konkrétní ekofarmy a není směsí medů různého původu.

     Včely produkují med proto, aby se uživily v době, kdy jim potravu nedává příroda. Proto ekovčelaři odebírají jen tolik medu, aby včelám dost zbylo a nemusely být dokrmovány cukrem tak, jak to dělají běžní včelaři. Přikrmování biocukrem je sice v rámci ekologického zemědělství povoleno, ale jen tehdy, kdy je přežití včelstva ohroženo extrémními klimatickými podmínkami. Přednost má i tak vždy přikrmování biomedem z vlastní produkce, protože bílý cukr oslabuje imunitu nejen lidí, ale i včel.

     Při léčení ekovčelstev je zakázáno používat antibiotika a syntetické chemické prostředky, které se jinak používají běžně. Běžná včelstva jsou ošetřována léčivy proti parazitům, zejména proti roztočům Varroa destructor (kleštík včelí), který způsobuje známé onemocnění zvané varroáza. K léčení ekovčelstev je používáno alternativních prostředků, například kyseliny mravenčí, šťavelové, thymolu, ořechového listí, či tabáku. Klíčovou roli hraje ale  chov silných a odolných včelstev, čemuž určitě napomáhá i to, že ekovčely nejsou dokrmovány cukrem.

      Biomed (a všechny kvalitní medy) se nikdy nepasterizuje, tey nezahřívá na vyšší teploty (bývá na něm napsáno, že byl zpracován za studena, anglicky se mu říká "Raw honey") a nefiltruje se.


     Před vynálezem medometu (1865) se med jedl i s plásty. V některých oblastech je to běžné i dnes ("plástečkový med"). Také se plásty lisovaly či nechávaly vykapat. Dnes se převážně "vytáčí" v medometu = odstředivou silou se vymetá med nejprve z jedné a pak z druhé strany odvíčkovaného plástu. Scedí se přes síta, nechá vyčeřit a natočí do sklenic.

      Při zpracování medu jej lze pouze pokazit - vylepšit nikoliv... Používání nevhodných pomůcek (špinavý medomet, rezavá síta, sklenice od okurek či zelí, ...) zanechá v medu minimálně pachové stopy. Příliš vysoká vlhkost při skladování či zpracování rozředí vrchní vrstvu a ta začne kvasit... Stejně tak je-li med v jakkoliv "aromatickém" prostředí, začne časem sám "vonět" stejným způsobem.

Krystalizace medu

      Je přirozený proces. Některé medy (hlavně řepkový) začnou krystalizovat během týdne či dvou. Stalo by se to i včelám v plástech. Krystalizace není nijak na závadu, naopak je projevem toho, že med nebyl nijak upravován. Takový med můžeme buď rozehřát anebo napastovat. Teplota vyšší než 50 °C však z medu udělá pouhé sladidlo - dojde ke zničení enzymů a jiných cenných látek. Jsou ale i medy, které krystalizují velmi pomalu - například akátový.
     Průmyslově se krystalizaci zabraňuje různými způsoby - medy se zahřívají na vyšší teploty, různě se ředí, upravují ultrazvukem a hlavně se do nich přidávají sirupy s tzv. C4 cukry, či škrobové deriváty. Právě takové medy najdete v obchodech a supermarketech, restauracích a pod ...
      Pokud chcete mít doma k použití tekutý med, do původního stavu jej uvedete ponořením otevřené sklenice s medem do vodní lázně a zahřáním - na teplotu maximálně 40°! Jde o to, aby se nezničily důležité létky a nesnížila biologická hodnota medu.

Ultrafiltrované a přehřáté medy

      Ztuhlý med se špatně prodává. Zpracovatelé medu (zejména ti velcí) se jej proto snaží upravit tak, aby nedocházelo ke krystalizaci. Krystaly v medu vznikají kolem krystalizačních jader, většinou pylových zrn. Filtrací rozehřátého medu přes hustá síta se tato jádra odstraní. Kvalita medu se tak sníží hned dvakrát:
  • med byl zbytečně zahříván, často více než je zdrávo
  • z medu byly odstraněny cenné látky
       Po odstranění pylových zrn již také není možné vysledovat geografický původ medu (podle druhu rostlin). S výjimkou akátového a tmavého medu proto pozor na podezřele dlouho nekrystalizující medy.

Skladování medu:

     Pro zachování výše zmíněných příznivých účinků je třeba, aby med nebyl vystavován vysokým teplotám a byl skladován ideálně v temnu. Při testování jeho antibakteriální aktivity proti zlatému stafylokoku se došlo k těmto výsledkům: po 15 měsících skladování květového medu na světle klesla jeho peroxidová antibakteriální aktivita na 19% výchozí hodnoty, po skladování v temnu na 48%. Neperoxidová antibakteriální aktivita klesla při skladování na světla na 76% a ve tmě na 86%. V tomto smyslu si lépe vedl medovicový med (nazývaný též lesní), u něhož byl pokles mírnější a při skladování v temnu bylo zachováno 70% jeho výchozí peroxidové antibakteriální aktivity a 80% neperoxidové.

     Ještě horší účinky má teplo. Po 15 minutách při teplotě 70°C bylo zjištěno u květového medu utlumení peroxidové antibakteriální aktivity (proti Staph. aureus) na 8% a neperoxidové na 86%. Medovicový med si opět vedl lépe, když v tomtéž experimentu jeho antibakteriální aktivita klesla pouze na 78% maxima (peroxidová), resp. 94% maxima (neperoxidová).

     Podobně dopadla měření jeho antioxidační kapacity. Při zaměření na jednu z málo stabilních látek (glukózu oxidázu) byla její degradace při teplotě 70°C následující - za pouhou 1 minutu klesl její antioxidační potenciál na 80% výchozího stavu, po 5-10 minutách na 50%.

     Za bezpečnou teplotu lze považovat teplotu 50°C, při které nedochází k žádnému poklesu atioxidační kapacity ani po 1 hodině. Med tedy lze dávat do velmi teplého čaje, ale není vhodné jej dávat do horkého či vřelého čaje (či jídla). Při pastování, které většinou trvá celý den, je vhodné použít teplotu ještě nižší, zhruba 40°C.

     Shrnuto - hlavně v suchu. Při dlouhodobém skladování je důležité i temno. V chladu med být nemusí, ale svědčí mu to. Mráz nevadí - naopak, biologická aktivita medu se sníží na minimum a navíc se zpomalí i krystalizace. Ke snížení enzymatické aktivity medu na polovinu dojde zhruba po 4 letech, skladuje-li se med při teplotě 20 °C.


Jak med kupovat :

  • Nejlepší volbou je kupovat med v biokvaliě z geografické oblasti, ve které žijete (pokud žijete v ČR tak ideálně z Čech, nebo alespoň ze Střední Evropy). Kupujte med, který není filtrovaný a pasterizovaný - tedy je zpracovaný za studena.
  • Dejte si pozor na medy z jiných zeměpisných pásem. Bývá na nich nápis "směs medů ze zemí EU a mimo země EU". Tyto medy mohou být i nebezpečné pro náš imunitní systém. Látky, obsažené v medu, jsou pro lokální populaci běžným přírodním zdrojem živin, kdežto pro populaci z odlišných podmínek můžou být výraznými alergeny.
  • Pokud máte známého včelaře, ověřte si, jestli včelstvo přikrmuje cukrem, jaká léčiva včelám dává, jak med zpracovává a zda jeho včely nemají v okruku cca 3 km nějaký zdroj škodlivých látek (chemicky ošetřovaná pole, skládky, průmyslové oblasti, dálnice a pod ...)
  • Můžete si vybírat z různých jednodruhových, nebo smíšených medů. Nejběžnější je u nás v ČR med řepkový a smíšené medy květové. Za nejlepší se považují medy lesní, tedy medovicové. V obchodech nejčastěji koupíte medy smíšené, které obsahují směs medů květových i lesních. Za vzácný je považován med lipový. I když lípe kvete každoročně, tak meduje zpravidla pouze jednou za 5 až 7 let (medování znamená, že její květy obsahují dostatek cukerného nektaru ve květech, pro včely dostupného a atraktivního. Lípa je ale také zdrojem medovice na svých listech, přičemž tmavý medovicový lipový med je velice lahodný a léčivý.

Vyvarujte se :

Kontaminovaný med : Kvalitní med žádné nebezpečné bakterie neobsahuje. Případná kontaminace bývá ze špinavých nádob. Přesto med, kukuřičný sirup a jiná sladidla tvoří potenciální a akutní riziko pro kojence. K několika bakteriím, které v znečištěném medu přežijí, patří Clostridium botulinum. Tyto bakterie produkují botulotoxin. Spory jsou u dospělých neškodné kvůli vyšší kyselosti žaludku. Protože však žaludeční šťávy kojence nejsou dostatečně kyselé, konzumace medu obsahujícího výtrusy může způsobit až botulismus. Proto je doporučeno nepodávat žádný med nebo jiné sladidlo dětem mladším 18 měsíců. Až když dítě začne přijímat tuhou stravu, začnou být žaludeční šťávy dost kyselé na prevenci růstu spór (výtrusů).

Toxický med :

Ve střední Evropě se jedovaté medy nevyskytují. Protože je sbírán z květů ve volné přírodě, mohou být případy, kdy může být toxický. Toxické mohou být medy z rododendronů. Rododendrony, podobně jako další rostliny z čeledi Ericaceae (vřesovcovité), obsahují ve svých různých částech grayanotoxin (známý též jako andromedotoxin, acetylandromedol nebo rhodotoxin), který se dostává až do medu. Koncentrace grayanotoxinu může dosáhnout toxické úrovně v případě, že jde o jednodruhový med. Při požití 20-200g takového medu může nastat tzv. nemoc šíleného medu. Popsané příznaky otravy zahrnují nízký tlak, poruchy srdečního rytmu, nevolnost (případně se zvracením), pocení, motání hlavy až poruchy vědomí, zastřené vidění či zvýšené slinění. Příznaky nastávají většinou mezi 20 minutami až 3 hodinami po požití a přetrvávají 1-2 dny. Nejznámější oblastí, kde jsou takové medy (často záměrně pro své domnělé léčivé účinky, včetně afrodiziakálních) produkovány je oblast kolem Černého moře, především v Turecku, dále je známa oblast Kulung v Nepálu nebo ostrova Réunion v Indickém oceánu. Krom toho mají prý halucinogenní účinky a na trhu se v r. 2018 prodávaly za horentních $199 za 250g.

Kdy med nekonzumovat :

    Med by pochopitelně neměli konzumovat lidé s alergií na něj. Sporné je také užívání medu při tak rozšířeném onemocnění jako je cukrovka i přesto, že med nijak dramaticky nerozkolísá hladinu cukru v krvi. Lékaři v tomto případě med zakazují hlavně proto, že základem úspěšné léčby cukrovky je dieta − pacient musí prakticky odvyknout sladké chuti. Užívání i malého množství vysoce sladivého medu by chuť na sladké spíše podpořilo a tím pacientovi znesnadnilo dodržování dietního režimu.

     Med by se neměl dávat malým dětem nejméně do jednoho roku z růvodu rizika přemnožení bakterie Clostridium botulinum, která při množení produkuje botulotoxin, kterému se střevní mikroflora malých dětí nedokáže ještě bránit. Otrava botulotoxinem u malých dětí může vést k závažnému poškození nervového systém a dokonce až ke smrti.

Někteří zubní a dětští lékaři nedoporučují maminkám podávat dětem med proto, že med poškozuje zubní sklovinu dětského chrupu. Tato domněnka však nebyla nikdy prokázána. Naopak:

  1. Při zpracování řepného cukru se v těle spotřebovává vápník a fosfor, tedy prvky, které se nejrychleji uvolňují právě z dětské zubní skloviny. Pokud však dítě užívá potraviny s medem, který obsahuje tyto prvky v dostatečném množství, nemusí být sklovina o vápník ani fosfor ochuzována.
  2. Med v dutině ústní působí protibakteriálně, protože obsahuje peroxid vodíku, který dovede ničit bakterie způsobující zubní kaz.
  3. Dokud lidstvo neznalo uměle vyráběný řepný cukr a sladilo pouze medem, téměř neznalo zubní kaz.

Zdroje :

wikipedie :  https://cs.wikipedia.org/wiki/Med

https://www.ireceptar.cz/zdravi/je-vceli-med-zdravy/

https://www.novinky.cz/zena/zdravi/461295-med-a-jeho-overene-ucinky-na-lidsky-organismus.html

https://annkas.eu/

https://www.vcelky.cz/med.htm

BioAbecedář Hanky Zemanové - Smartpress 2011

Léčivá síla vitamínů, minerálů a dalších látek - Jarmila Mandžuková, Start 2005

Doporučená a zajímavá videa z originální produkce NET-TV Mozaika - přihlašte si odběr našeho You Tube kanálu :