Kvalitní kosmetika - značky, firmy, prodejci

NET TV Mozaika doporučuje v autorských videoreportážích

      Kosmetika - to je moderní zaklínadlo nejen pro všechny ženy, dámy i mladé dívky, ale čím dál více i pro některé moderní mladé muže. Kosmetikou pak většinou rozumíme všechno to, čím pečujeme o krásu svého těla - prostředky fyzickými, chemickými, či biologickými. Obecně slovem "kosmetika" rozumíme různé výrobky, které kupujeme v drogeriích, parfumeriích, kosmerických salonech, či v e-shopech. Malinko jiné zaměření má pojem "líčidla", kterými krátkodobě měníme vzhled, často velmi výrazně, například v divadelních, či filmových rolích, u živě vystupujících umělců (zpěváci), či některých sportovců (tanečnice, mažoretky, krasobruslařky a pod ...). V lékařství pak kosmetika také slouží k odstranění, nebo zakrytí některých projevů nemocí, tělesných vad a podobných fyzických nedostatků.

     Kosmetický průmysl - ale i domácí výroba kosmetiky, přírodní a biokosmetiky, léčivé kosmetiky přibližně obsahuje :  rtěnka, řasenka, pudřenka a pudr, pleťové mléko, denní i noční krémy a pěny, oční stíny, makeup, šampon, mycí a tělové gely, mýdla, vody po holení a gely, či pěny na holení, řasenky a umělé řasy, laky na nehty, tužky na obočí a konturovací tužky, parfémy a voňavky, deodoranty, laky a balzámy na vlasy, barvy na vlasy, lesky na rty, zubní pasty a ústní vody, prostředky pro peeling, obličejové masky, různá filmová a divadelní líčidla a odličovadla a další ...

     V posledních letech je trendem používat nikoli levnou kosmetiku od stánkaře, ale kvalitní výběrovou a značkovou kosmetiku (chválabohu) a čím dál tím více i šetrnou organickou a přírodní kosmetiku - jednak proto, že už dnes víme obecně o škodlivosti chemie více, než dříve a také proto, že prudce natůstá počet alergií na chemii, chemické složky, kovy a pod ... uživatelek klasické komerční kosmetiky.

.................................

      V historii kosmetiky bylo především z neznalosti dáváno většinou přednost efektu před zdravím, běžně se ženy líčili prostředky, které bychom dnes označili za jedovaté a životu nebezpečné.

     Lidé v období primitivních kmenových společenství se natírali hlavně tukem, barevnými hlinkami a šťávami z různých rostlin - hlavně jako ochrana před chladem,  různým hmyzem, ale i z rituálních důvodů při oslavách, nebo nemocech, na obranu proti zlým duchům, při šamanském zaříkávání a podobně.

     Pokud se podíváme po starověkém světě a prvních civilizacích, tak například ve staré Číně si dívky a ženy pudrovaly obličej a rty si líčily doruda, znaly barvení vlasů, rtů a obočí, používaly pomády na vlasy, bylinné masky a obklady. V módě byly velmi dlouhé nehty, které si bohaté ženy chránily proti zlomení stříbrnými pouzdry. Na druhou stranu byly číňanky nuceny dbát o velmi štíhlou linii a stávalo se, že z opravdu tvrdých diet i umíraly vyčerpáním. Také si různě deformovaly tělo - například děvčata od 4 do 7 let si prsty na nohou (kromě palce) ohýbaly k chodidlu - protože se mužům líbila co nejmenší chodidla.

     Ve starém Egyptě se líčili úplně všichni, včetně dětí. Silně orámované oči kajalem (linku vedli od vnějšího koutku oka až ke spánkům) kombinovali s líčidly z pomletých mandlí, olova, měděné rudy a popela. Aby získali metalický lesk očních víček, potírali si je nebezpečně jedovatým arsenem. Místo rtěnky si dávali na rty červený jíl, na odličování a očistu používali olej, křídu, písek a sodu. Barvili si vlasy henou a tou si také chránili dlaně a chodidla před přílišným horkem. Upřímně - je s podivem, že to přežili.

     Egypťanky také znaly manikůru nehtů, pleťové masky a obklady (z medu, vosku, myrhy, kyperské trávy a pryskyřice), depilovaly si celé tělo a relaxovaly v koupelích s oleji, mlékem a medem. Královna Kleopatra se koupala v oslím mléce, proto jí vždy na cestách doprovázelo stádo oslic.

     Ideálem krásy starověkého Řecka byla štíhlá zdravá inteligentní žena s dobře upraveným kratším účesem. Ve velké oblibě byly lázně, koupele a olejové masáže. K těm se používaly přírodní prostředky na bázi mandlí, datlí, ořechů, sezamu, myrhy, růže, kosatce, narcisu, granátového jablka a šafránu. Řekyně znaly také různé masti, které vyráběly z kůzlečích nebo jehněčích tuků, z loje, vosku, terpentýnu, vepřového a husího sádla. Jinak se líčili i depilovali nejen ženy, ale i muži.

      Řeckem byl nejen v kosmetice velmi inspirován i Řím a římanky. Jejich vzorem krásy byla bohyně Afrodité. Všechny ženy chtěly mít stejně jako ona pleť bílou jako čerstvě padlý sníh, proto si na zesvětlení obličeje dávaly prudce jedovatý pudr, který se vyráběl z olova. Velmi drastickou metodou bylo také přikládání pijavic na tvář - Čím víc krve pijavice vysály, tím mrtvolnější (bělejší) - tedy "módnější" pleť byla. To vše doplňovaly rozjasnovači tváře, které připravovaly z moči malých chlapců.

       Všechno ale jedovaté a drastické nebylo. Římanky znaly i parfémy, pudry, vosky, lanolín, oční stíny. K hydrataci pleti používaly med, místo opalovacího krému olivový olej.  Velmi dbaly o vonný dech a čisté zuby.


     Ještě zastávka ve starověké Indii, kde ženy prováděly depilaci horkým voskem (smolou ze stromů), nechávaly se tetovat Hennou, větvičkami stromů a práškem, či pastou si čistily zuby a za elixír života považovaly kravské mléko (cennější bylo mléko mateřské).

      Od středověku už raději zůstaneme v Evropě. Ideálem gotické krásy je štíhlá silueta, mírně prohnutá do písmene "S". Oblíbenou barvou je bleděmodrá. Gotiku poznamenala hygiena na nízké úrovni a ta se zakrývala různými vonnými látkami, přiváženými hlavně z Arábie. Ani ty ale nezamaskovaly vši a blechy a podobné "doplňky".

     Renesance, to je rozmach umění, filozofie a přírodních věd, návrat k vonným koupelím a kosmetickým maskám, začal se používat lněný olej, moderní byl živůtek a nabírané sukně. Ideálem krásy je žena plnějších tvarů se světlými, nebo rusými vlasy.

      Ideálem krásy v baroku je obézní žena, šaty ze sametu, brokátu a s krajkami. Hygiena opět klesla velmi nízko a její nedostatek byl znovu překrýván přehnaným líčením a vonnými látkami z vonných bylin, koření, květů a pižmových kuliček.

      S nástupem rokoka přišly krinolíny, paruky a šněrovačky, kterými se deformoval hrudník tak, že to mnohé dámy bohužel nepřežily. Hygiena klesla ještě níž a častější mytí bylo považováno za známku kožní choroby.