Království stínů

     Dlouho seděla mlčky na lavičce a hleděla do prázdna. Říjnové slunce se pomalu sklánělo za holé větve platanu v sousední zahradě a na kamennou dlažbu se snesl chladivý stín. Zachvěla se zimou. Neplodná. To je to nejbezútěšnější slovo v každém jazyce. Nebude mít žádné děti, ani syna, ani dceru. Bude jen zbytečnou ženou, nenáviděnou svým manželem. Pohled do jeho očí byl výmluvnější, než všechna slova. Nemá ji rád a pohrdá ji. Dovršil změnu, která se s ním dála od chvíle, kdy vešla ve známost poslední vůle tety Margaret. Paul, kterého znala a za něhož se provdala, už neexistoval. Jeho kouzlo, smysl pro humor, jeho bezstarostná výstřednost - to vše se ztratilo. Cožpak ji nikdy nemiloval? A nahradí mu nyní vydělávání peněz rodinu, kterou nebude nikdy mít? Vstala, otočila se a vešla do domu. Chvějící se rukou zvedla telefon a začla vytáčet číslo.

...............................