Kolem světa za 80 stromy

Jonathan Drori, ilustrovala Lucikke Clercová, Nakladatelství GRADA 2019    www.grada.cz


Kolem světa za 80 stromy

Jonathan Drori, ilustrovala Lucikke Clercová, Nakladatelství GRADA 2019 www.grada.cz

      Vyrůstal jsem v blízkosti londýnských Královských botanických zahrad v Kew. Otec byl inženýr a matka logopedka. Spojovala je vášeň k rostlinám a díky nim jsme se s bratrem naučili milovat krásu i botaniku. Z tohoto stromu se získával smrtící jed, z tamtoho čokoláda, z dalšího izolace komunikačních kabelů, jež křížem krážem protínají naši planetu, a květy jiného druhu měnily po opylení svou barvu. Využívali jsme všechny své smysly, zvlášť zábavné pak bylo líznout si latexu z máku setého, zejména díky výrazům, které se objevovaly na tvářích rodičů našich kamarádů, když jsme jim o tom řekli. Téměř každé vyprávění o nějaké rostlině bylo součástí širšího příběhu o zvířatech, či lidech. O hrůzách obchodu s otroky jsem se dozvěděl, když mi otec dal kousíček diefenbachie, jíž se ve Spojených Státech říká "dumb cane", neboli "němá třtina". Způsobuje totiž otok jazyka a krku a proto byla na plantážích podávána otrokům, kteří si příliš hlasitě stěžovali na svůj úděl. Tyto výlety do historie u mne vzbudily trvalý zájem o rostliny a jejich propojení s lidmi, i když se domnívám, že mi nikdy nikdo neřekl, co je to vlastně strom. Prostě jsme ho poznali, když jsme ho uviděli.

      ..... Pro mne jsou nejzajímavější příběhy těch stromů, u nichž vědecké poznatky přinesly překvapivé důsledky pro lidstvo. Vztah mezi mopanem a jedním druhem nočních motýlů rozšiřuje stravovací možnosti milionů obyvatel Jižní Afriky. Vznik mezirodového křížence cypřišovce Leylandova byl vzácnou botanickou událostí, jejíž důsledky nám sdělují mnohé o Britech a jejich představě o soukromí. Do této knihy jsem vybral 80 příběhů právě pro jejich zajímavost a různorodost - i ony však ilustrují pouze nepatrný zlomek z bezpočtu způsobů, jimiž se stromy a lidé vzájemně ovlivňují.

     Jako kameraman se nadále účastním výprav za sběrem rostlin a jejich semen. V této knize jsem se - stejně jako Phileas Fogg v románu Julesa Vernea - vydal ze svého londýnského domova na východ. Stromy jsou tedy postupně představovány právě tímto směrem a ve skupinách podle zeměpisných oblastí. Díky kořenům, jež je neúprosně poutají k zemi, jsou stromy zároveň propojeny s místěm, v němž vyrůstají a v rozličných prostředích se utvářejí odlišné vazby mezi nimi, lidmi a krajinou. Britům připadají lípy a buky jako běžné a dobře známé, ale vztah Němců k těmto stromům má téměř mystický charakter. V horkém, suchém podnebí Jižní Afriky musí baobaby prstnaté vysílat své kořeny do mimořádných vzdáleností, aby našly a uchovaly si vodu. Když se vám pod spalujícím blízkovýchodním sluncem naskytne možnost uhasit žízeň šťavnatým granátovým jablkem, je to zážitek, při němž se nahlas radostně rozesmějete. V druhově bohatém prostředí severského lesa se ukáže, jak se modřín Gmelinův, který je tu doma, dokáže přizpůsobit chladu, zetímco ve vlhkém teple deštných pralesů se vyvinuly složité vzájemné vztahy, jako třeba ty mezi malajským durianem cibetkovým a kaloni. Řada australských druhů, například zástupci rodu Eucalyptus, roní pryskyřici a esenciální oleje, jimiž se chrání před býložravci. Naproti tomu stromy Havajských ostrovů, kde se žádní savci, kteří by je spásali, původně nevyskytovali, měly mnohem menší potřebu vyvíjet trny, či nepříjemné chemikálie. Pod vlivem kanadského podnebí hýří tamní javory cukrové na podzim nádhernými barvami - ve srovnání s nimi vypadají v Evropě stejné druhy fádně.

Doporučená a zajímavá videa z originální produkce NET-TV Mozaika - přihlašte si odběr našeho You Tube kanálu :