Kázeňské tresty


      Samotný pobyt ve věznici už je trestem sám o sobě, kdy vás společnost trestá za nedodržení pravidel, která stanovila jako zákonná. Asi i proto se i vězeňský řád trestům věnuje více, než odměnám :

345/1999 Sb. - VYHLÁŠKA Ministerstva spravedlnosti ze dne 21. prosince 1999,
kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody

Ministerstvo spravedlnosti stanoví podle § 81 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen "zákon"):

§ 58

(1) O uložení kázeňského trestu je třeba rozhodnout co nejdříve po zjištění kázeňského přestupku a jeho náležitém objasnění.

(2) O kázeňském přestupku odsouzeného se sepíše záznam na předepsaném tiskopisu. Ze záznamu musí být zřejmé konkrétní údaje o jednání, v němž je spatřován kázeňský přestupek, včetně označení místa, času, způsobu spáchání přestupku a okolností, za nichž byl přestupek spáchán, popřípadě též předpokládané pohnutky takového jednání. Záznam o kázeňském přestupku a uložení kázeňského trestu se po jeho vykonání založí do osobního spisu odsouzeného. Uložení kázeňského trestu, jeho druh a důvod uložení se zaznamená do osobní karty odsouzeného.

(3) V řízení o kázeňském přestupku je důkazním prostředkem vše, co může přispět k objasnění skutku, zejména vlastní zjištění zaměstnance Vězeňské služby, výpovědi odsouzených a jiných osob, věci, listiny a ohledání. Důkazy musí být označeny konkrétně, a to takovým způsobem, aby je bylo možno prověřit. Jsou-li důkazním prostředkem výpovědi svědků, uvede se stručný obsah jejich výpovědí s jejich vlastnoručním podpisem. Doznání odsouzeného nezbavuje příslušného zaměstnance Vězeňské služby povinnosti přezkoumat a dostupnými prostředky prověřit všechny okolnosti skutku.

(4) Před uložením kázeňského trestu musí být odsouzenému umožněno, aby se k věci vyjádřil. Vyjádření odsouzeného se uvede na předepsaném tiskopisu a předloží odsouzenému k podpisu. Odmítne-li odsouzený vyjádření podepsat, uvede příslušný zaměstnanec Vězeňské služby tuto skutečnost včetně důvodu odmítnutí a připojí datum a svůj podpis.

(5) Kázeňský trest lze uložit, je-li vina odsouzeného prokázána. Při rozhodování o uložení kázeňského trestu je zaměstnanec Vězeňské služby povinen přihlédnout zejména k závažnosti kázeňského přestupku a okolnostem, za nichž byl spáchán, jakož i k dosavadnímu chování odsouzeného. Kázeňský přestupek lze řešit též výchovným pohovorem bez uložení kázeňského trestu; tato skutečnost se vyznačí v záznamu o kázeňském přestupku. Rozhodnutí o uložení kázeňského trestu se vydává písemně a musí kromě výroku a odůvodnění obsahovat i poučení o opravném prostředku. Odsouzený potvrdí oznámení rozhodnutí podpisem. Odmítne-li, postupuje se obdobně, jako když odsouzený odmítne podepsat své vyjádření.

§ 59

Stížnost proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu (§ 52 odst. 1 zákona) lze podat písemně nebo ústně. Byla-li stížnost podána písemně, vyznačí se na ní datum jejího převzetí zaměstnancem Vězeňské služby. O stížnosti podané ústně se učiní na předepsaném tiskopisu záznam, v němž se uvedou podstatné důvody stížnosti a datum jejího podání. Stížnost může směřovat jak proti uložení kázeňského trestu, tak i proti jeho druhu a výši.


§ 60

(1) Je-li stížnost proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu podána ve stanovené lhůtě, je příslušný zaměstnanec Vězeňské služby povinen přezkoumat, zda je prokázáno, že se skutek, v němž je spatřován kázeňský přestupek, stal, zda jej spáchal odsouzený, zda tento skutek je kázeňským přestupkem, jakož i další významné okolnosti. Současně přezkoumá, zda nebyla překročena kázeňská pravomoc zaměstnance Vězeňské služby, který kázeňský trest uložil.

(2) Zaměstnanec Vězeňské služby, který je oprávněn rozhodnout o stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu,

a) zamítne stížnost, byla-li zaviněním odsouzeného podána opožděně,

b) zamítne stížnost, jestliže je spáchání kázeňského přestupku odsouzeným a jeho zavinění prokázáno a uložený kázeňský trest je úměrný závažnosti spáchaného přestupku a je v souladu s účelem výkonu trestu,
c) změní kázeňský trest, jestliže je spáchání kázeňského přestupku odsouzeným a jeho zavinění prokázáno, ale uložený kázeňský trest není v souladu s účelem výkonu trestu; změní-li příslušný zaměstnanec Vězeňské služby druh nebo výši uloženého kázeňského trestu, musí být nový kázeňský trest vždy mírnější než ten, který byl odsouzenému původně uložen,

d) zruší uložený kázeňský trest, nebyly-li dostatečně objasněny všechny skutečnosti, které jsou pro uložení kázeňského trestu významné, nebo jsou-li dosavadní důkazy pro rozhodnutí nedostatečné, a vrátí věc k novému kázeňskému řízení zaměstnanci Vězeňské služby, který kázeňský trest uložil. V rámci nového kázeňského řízení nelze odsouzenému uložit kázeňský trest přísnější, než který byl uložen původně; proti novému rozhodnutí o uložení kázeňského trestu má odsouzený právo podat stížnost,
e) zruší uložený kázeňský trest, není-li prokázáno, že se odsouzený kázeňského přestupku dopustil.
(3) Rozhodnutí o stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu zaměstnanec Vězeňské služby na předepsaném tiskopisu písemně odůvodní.

§ 61

Při změně nebo zrušení rozhodnutí o uložení kázeňského trestu podle § 60 odst. 2 písm. c) a d) se původně uložený kázeňský trest, jestliže byl již částečně vykonán, započítá do nově uloženého kázeňského trestu. Není-li započtení možné, přihlédne se k této skutečnosti při stanovení druhu a výměry nově ukládaného kázeňského trestu.

Výkon kázeňských trestů

§ 62

(1) Důtka se odsouzenému vysloví ústně, a to buď individuálně nebo před skupinou odsouzených.

(2) Částka, o kterou se kapesné snižuje uložením kázeňského trestu snížení kapesného, se převede na úložné.

(3) Zakázat lze pouze přijetí jednoho balíčku v kalendářním roce.

(4) Kázeňský trest pokuty až do výše 1 000 Kč se uloží odsouzenému zpravidla za závažná nebo opakovaná porušení stanovených povinností. Výkon tohoto trestu se zpravidla provede převedením příslušné částky z prostředků, které má odsouzený v úschově věznice, přičemž výše uložených prostředků po převedení příslušné částky nesmí klesnout pod částku odpovídající předpokládané ceně jízdného do místa bydliště a výše stravného na jeden den v době propuštění z výkonu trestu. Pokud odsouzený nemá dostatek prostředků nebo po uložení pokuty by zůstatek uložených prostředků byl menší než částka odpovídající předpokládané ceně jízdného do místa bydliště a výše stravného na jeden den v době propuštění z výkonu trestu, nelze tento druh kázeňského trestu uložit.

(5) Věc, o jejímž propadnutí bylo pravomocně rozhodnuto, se spolu s opisem rozhodnutí předá příslušnému pracovišti Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových3), pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

§ 63

(1) Uzavřené oddělení je zřízeno ve vyčleněném prostoru věznice, odděleném od místností, ve kterých jsou odsouzení ubytováni. Prostory uzavřeného oddělení musejí vyhovovat příslušným hygienickým předpisům.

(2) Odsouzený, kterému byl uložen kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení, nastupuje výkon tohoto kázeňského trestu v pracovních dnech ihned po skončení pracovní doby, případně jiných aktivit programu zacházení a setrvává v něm i ve dnech pracovního volna a pracovního klidu. Při nástupu do uzavřeného oddělení se u odsouzeného provede osobní prohlídka.

(3) Během výkonu kázeňského trestu umístění do uzavřeného oddělení s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení má odsouzený právo se zúčastnit vycházek v rozsahu jedné hodiny denně, jestliže pracuje v uzavřené místnosti. V uzavřeném oddělení není dovoleno mít u sebe bateriový radiopřijímač. Odsouzenému se umožní účast na vzdělávacích a speciálních výchovných aktivitách vyplývajících z jeho programu zacházení.

§ 64

Při nástupu kázeňského trestu celodenního umístění do uzavřeného oddělení se u odsouzeného provede osobní prohlídka. Návštěvy se provádějí odděleně od ostatních návštěv, za přímého dozoru příslušníka Vězeňské služby, zpravidla v místnosti, ve které je návštěvník od odsouzeného oddělen dělící přepážkou. Obdrží-li odsouzený balíček, na který má nárok, vydá se mu až po skončení tohoto kázeňského trestu. Odsouzený má právo zúčastnit se vycházek v rozsahu jedné hodiny denně. Do cely může být umístěn sám pouze v případě, jsou-li pro to vážné důvody bezpečnostní nebo nejsou-li ve výkonu tohoto kázeňského trestu současně alespoň dva odsouzení. Odsouzenému se umožní účast na činnosti terapeutické nebo poradenské skupiny, do které je zařazen.

§ 65

Kázeňský trest umístění do samovazby se vykonává v cele k tomu určené; umísťuje se do ní pouze jeden odsouzený. Odsouzený má právo zúčastnit se vycházky v rozsahu jedné hodiny denně.

§ 66

(1) Výkon kázeňského trestu umístění do uzavřeného oddělení s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení, celodenního umístění do uzavřeného oddělení a umístění do samovazby se odloží nebo přeruší vždy po dobu přemístění mimo věznici, výkonu uloženého přísnějšího kázeňského trestu za nově spáchaný kázeňský přestupek a po dobu dočasné pracovní neschopnosti odsouzeného, nestanoví-li lékař jinak.

(2) Pomine-li důvod, pro který byl výkon kázeňského trestu odložen nebo přerušen, odsouzený kázeňský trest nebo jeho zbytek vykoná, a to popřípadě i v jiné věznici.


Prominutí kázeňského trestu, upuštění od výkonu zbytku kázeňského trestu a zahlazení kázeňského trestu

§ 67

O prominutí kázeňského trestu nebo upuštění od výkonu zbytku kázeňského trestu nebo zahlazení kázeňského trestu učiní zaměstnanec Vězeňské služby, který o něm rozhodl, zápis na předepsaném tiskopisu.

§ 68

Byl-li kázeňský trest zahlazen, nelze ho uvádět v žádném hodnocení odsouzeného a nelze k němu přihlížet při rozhodování o odsouzeném.

§ 69

Zabrání věci

(1) O zabrání věci má právo rozhodnout vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) a ředitel věznice.

(2) O stížnosti proti zabrání věci rozhoduje ředitel věznice. Pokud o zabrání věci rozhodl ředitel věznice, rozhoduje o takové stížnosti generální ředitel Vězeňské služby.

(3) Výrok rozhodnutí o zabrání věci obsahuje též přesný popis zabrané věci a označení vlastníka věci, je-li znám. V odůvodnění je třeba označit skutkové okolnosti, které odůvodňují užití ustanovení zákona o zabrání věci (§ 50 zákona). Součástí rozhodnutí o zabrání věci je vždy poučení o opravném prostředku.

(4) Věc, o jejímž zabrání bylo pravomocně rozhodnuto, se spolu s opisem rozhodnutí předá příslušnému pracovišti Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových3), pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

Ve věznici platí pravidla, která nejsou nikterak nepřehledná. To, co se nesmí, je vždy jasné a pokud jste trestáni, sami jste si dobře vědomi proč a za co.

....................................................


      Proto se celkem ostře oddělení, barák, patro .... dělí na vězně, kteří se drží v mezích řádů a na vězně, kteří je zcela vědomě překračují tím, že vlastní zakázané mobily, pašují zvenčí zakázané drogy a vyrábějí si z chleba a ovoce alkohol, tzv. "KVAK" (dříve i "Kvaska"). V každé skupině vězňů se takoví najdou a celkem pravidelně je jejich činnost odhalena a jsou trestáni. Pro takové je už riziko a trest přijatelnou a předem přijatou součástí vězení. Vědí, že si trest musí odsedět celý, že je soud na podmínku nepustí, protože už se třeba tak v minulosti stalo a stejně se do vězení vrátili, nebo byli trestáni už tolikrát, že už je jim to jedno.

      Pokud se nechcete dostat do problémů i vy, držte se od takových vězňů zcela důsledně stranou. Není to tak těžké, na baráku budete mezi padesáti až sto vězni a nelze ani komunikovat se všemi. Pozdravte při setkání, neurážejte je tím, že byste jim dávali najevo nepřátelství, nebo povýšenost, nesuďte je, nepomlouvejte je (ve vězení se každé slovo dostane ke každému, nic se neutají), prostě s nimi jen nemějte společné akce, které by vedly k trestům. Nekvaste s nimi alkohol, nekonzumujte drogy, nepoužívejte mobily .... Dělejte, že to nevidíte, že o tom nevíte, když se takový průšvih "provalí", nebudete muset alespoň nic nikomu vysvětlovat - prostě o ničem nevíte.

    Tresty mají hodně stupňů, někdy je trestem i to, že je vám odmítnuto udělení pochvaly, nebo vycházky s návštěvou mimo věznici .... nebo účast na sportovní, kulturní, či jiné akci.

    Obvyklým trestem za vážná porušení řádů je několik dnů na "díře", tedy na samotce. Není to nic moc příjemný zážitek, nesmíte mít u sebe nic jiného, než základní hygienu, příděly jídla jsou poloviční, ven se dostanete na hodinu denně na kus betonového dvorku, číst můžete jen bibli, nebo právnickou literaturu. Nejtěžším trestem je 28 dnů díry, některé vězně to docela na dlouhou dobu psychicky poznamená.

      Udělení trestu se vám sdělí písemně a vy se k němu musíte vyjádřit a musíte jej podepsat. Můžete protestovat a odvolávat se .... Pokud máte pocit, že je s vámi zacházeno nespravedlivě, je ke každé věznici přidělen i pověřený prokurátor z krajského státního zastupitelství - jeho jméno a kontaktní adresa má být na každém oddělení veřejně přístupná všem vězňům a dopis je mu posílán zalepený.

    Jsou i další tresty, jako odnětí věci (nepovolené, či přímo zakázané, jako je mobil, věci ze skla, potraviny s obsahem alkoholu, neschválená a nezkontrolovaná elektronika a pod ...), finanční pokuta, snížení diferenční skupiny .... ale ty se neudělují často.

     Dejme zase slovo právnímu výkladu - tentokrát z kanceláře ochránce lidských práv :

Rozhodnutí a další akty Vězeňské služby ČR

      Rozhodnutím ve formálním smyslu se zpravidla rozumí úkon splňující formální náležitosti rozhodnutí. Rozhodnutím v materiálním smyslu je pak úkon, který, bez ohledu na stanovení formálních náležitostí, zasahuje práva a povinnosti adresáta úkonu. Samotná právní úprava uvěznění v užším smyslu, tedy

  • zákon o výkonu vazby
  • zákon o výkonu trestu odnětí svobody
  • zákon o výkonu zabezpečovací detence
  • spolu se zákonem o vězeňské službě

      Proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu může obviněný a proti rozhodnutí o zabrání věci i vlastník věci do tří dnů od jeho oznámení, a bylo-li doručeno, od doručení, podat stížnost, která má odkladný účinek. Stížnost nemá odkladný účinek, byl-li uložen trest umístění do samovazby a udržení pořádku a kázně ve věznici vyžaduje, aby byl trest ihned vykonán.

      Podle § 76 odst. 2 a 3 zákona o výkonu trestu odnětí svobody je třeba rozhodnutí, vydané podle tohoto zákona oznámit osobě, jíž se týká; v případě, že zákon proti takovému rozhodnutí připouští stížnost, je třeba rozhodnutí písemně vyhotovit a takové osobě doručit; oznámení se činí buď vyhlášením rozhodnutí v přítomnosti toho, jehož se týká, anebo doručením písemného vyhotovení rozhodnutí.

      Zákon o výkonu zabezpečovací detence v § 38 odst. 1 a 2 stanoví, že rozhodnutí vydané podle tohoto zákona se oznámí osobě, jíž se týká; v případě, že tento zákon proti rozhodnutí připouští stížnost, doručí se takové osobě jeho písemné vyhotovení; rozhodnutí se oznamuje buď vyhlášením rozhodnutí v přítomnosti toho, jehož se týká, anebo doručením písemného vyhotovení takového rozhodnutí.

      Hranice mezi rozhodnutími a jinými úkony Vězeňské služby ČR, než rozhodnutími, je určena s ohledem na § 65 odst. 1 soudního řádu správního. Podle tohoto ustanovení je rozhodnutím úkon, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti.

Vzhledem k tomu, čeho se věcně týkají rozhodnutí Vězeňské služby ČR ve formálním smyslu, která právní úprava uvěznění v užším slova smyslu obsahuje, jsou tato rozhodnutí rozhodnutími nejen ve formálním smyslu, ale zároveň také rozhodnutími v materiálním smyslu. Splňují totiž podmínku, že se jejich prostřednictvím zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti.

II.

Rozhodnutí Vězeňské služby ČR ve formálním smyslu

      Rozhodnutími Vězeňské služby ČR ve formálním smyslu jsou například (rozhodnutí o) uložení povinnosti uhradit zvýšené náklady na střežení a náklady na dopravu a předvedení do zdravotnického zařízení, rozhodnutí o náhradě škody do 10 000 Kč, uložení kázeňského trestu, rozhodnutí o zabrání věci zabrání věci.

III.

Rozhodnutí Vězeňské služby ČR v materiálním smyslu

     Rozhodnutím Vězeňské služby ČR v materiálním smyslu jsou například (rozhodnutí o) umožnění telefonního kontaktu, povolení návštěvy více osob, povolení návštěvy jiných než blízkých osob, povolení návštěvy odsouzených navzájem, povolení návštěvy bez zrakové a sluchové kontroly, umožnění návštěvy pouze v místnosti, kde je návštěva od navštíveného oddělena přepážkou, zařazení na oddělení se zesíleným stavebně technickým zabezpečením, zařazení na tzv. index útěkářů a nebezpečných osob, povolení používání dalších věcí, zařazení do práce, stanovení omezujících prostředků a donucovacích prostředků (zejména pout), a pod ...

      Náhradu škody vyšší nelze odsouzenému uložit rozhodnutím Vězeňské služby ČR, avšak není-li škoda uhrazena dobrovolně, Vězeňská služba ČR ji musí vymáhat "klasicky" v nalézacím občanskoprávním řízení u soudu, eventuálně následně nechat provést výkon rozhodnutí soudu.

      Zákon o vězeňské službě upravuje použití tzv. donucovacích prostředků v § 17 a násl. Těmito prostředky jsou hmaty, chvaty, údery a kopy sebeobrany, předváděcí řetízky, pouta, poutací popruhy, pouta s poutacím opaskem, slzotvorné prostředky, obušek, služební pes, vodní stříkač, zásahová výbuška, expanzní zbraně, úder střelnou zbraní, hrozba střelnou zbraní a varovný výstřel.

       Rozhodnutí v materiálním smyslu je zde však myšleno zejména stanovení, že odsouzený bude eskortován za použití např. pout s poutacím opaskem. Naproti tomu zákon o výkonu zabezpečovací detence stanoví tzv. omezovací prostředky, kterými jsou podle § 36 odst. 2 tohoto zákona pobyt na uzavřeném oddělení, umístění chovance v izolační místnosti splňující podmínky stanovené v § 35 odst. 2 tohoto zákona, omezení chovance v pohybu prostřednictvím ochranných pásů, omezení chovance v pohybu prostřednictvím manuálního držení a akutní parenterální (tj. jinak, než k požití ústy) podávání psychofarmak, pokud se nejedná o léčbu na žádost chovance, či dlouhodobou léčbu psychiatrické poruchy.

      Omezovací prostředky vedle toho stanoví i zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějšího předpisu, v § 39 odst. 1. Omezovacími prostředky podle tohoto zákona jsou úchop pacienta zdravotnickými pracovníky nebo jinými osobami k tomu určenými poskytovatelem zdravotních služeb, omezení pacienta v pohybu ochrannými pásy nebo kurty, umístění pacienta v síťovém lůžku, umístění pacienta v místnosti určené k bezpečnému pohybu, ochranný kabátek nebo vestu zamezující pohybu horních končetin pacienta, psychofarmaka, popřípadě jiné léčivé přípravky podávané parenterálně, které jsou vhodné k omezení, přeřazení v rámci prostupných skupin vnitřní diferenciace, stanovení a změny programu zacházení.

IV.

Jiné akty Vězeňské služby ČR

      Jinými akty Vězeňské služby ČR, než rozhodnutími, jsou například informační sdělení, výzvy k nápravě, kontrola korespondence, telefonních hovorů, balíčků, hodnocení úspěšnosti plnění programu zacházení, výkon dohledu nad pracovní a jinou činností.

V.

Prostředky nápravy proti rozhodnutím Vězeňské služby ČR ve formálním smyslu

      Proti rozhodnutím Vězeňské služby ČR ve formálním smyslu právní úprava uvěznění v užším smyslu výslovně stanoví řádný opravný prostředek, nazvaný stížnost, se lhůtou podání do 3 dnů. Přitom podle § 68 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. je žaloba nepřípustná (také) tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon.

       Žalobu proti rozhodnutí správního orgánu (orgánu Vězeňské služby ČR) se lhůtou podání do dvou měsíců je možno podat tam, kde není zákonem výslovně vyloučena.

       Podle § 23 odst. 7 zákona o výkonu vazby o stížnosti proti rozhodnutí, jímž byl uložen kázeňský trest pokuty, propadnutí věci nebo bylo uloženo ochranné opatření zabrání věci, rozhoduje soud, v jehož obvodu se věznice nachází. O stížnosti proti rozhodnutí, jímž byl uložen jiný kázeňský trest, rozhoduje ředitel věznice, a jde-li o rozhodnutí jím vydané, generální ředitel Vězeňské služby ČR nebo jím pověřený orgán Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR.

Následují opravné prostředky ve správním soudnictví

  • kasační stížnost do 2 týdnů,
  • obnovu řízení do 3 měsíců (subjektivní lhůta podle vědomosti dotčené osoby) / do 3 let, event, po 3 letech(objektivní lhůta),
  • dále již mimo správní soudnictví ústavní stížnost do 60 dnů
  • a stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva do 6 měsíců.


      K výše uvedenému domáhání se revize jiného postupu Vězeňské služby ČR, než rozhodnutí, se lze rovněž domáhat jednak náhrady škody, jednak přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, a to podle úpravy zákona o odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Jedná se o civilní soudní řízení. Místo žaloby ve správním soudnictví se lze v případě jiných aktů Vězeňské služby ČR, než rozhodnutí, v soukromoprávních věcech domáhat nápravy žalob podle občanského soudního řádu.

      V. část občanského soudního řádu se zde neuplatní, neboť její součást, § 244 odst. 1, ji váže na rozhodnutí. Nápravy ve věcech jiných aktů Vězeňské služby ČR, než rozhodnutí, se lze domáhat žalobou na ochranu osobnosti podle § 11 a násl. občanského zákoníku.

       Nejen na základě stížností mají ostatní zaměstnanci Vězeňské služby ČR povinnost působit k ochraně proti neoprávněnému násilí a ponižování lidské důstojnosti neprodleně provést opatření a oznámit věc řediteli věznice.

      V této souvislosti a zpravidla i v souvislosti s vyřizováním stížností jsou činné pověřené orgány Vězeňské služby ČR. Pověřenými orgány Vězeňské služby ČR jsou podle vnitřních norem této služby jednak v rámci jednotlivých věznic příslušníci zařazení do oddělení nebo samostatného referátu prevence a stížností, jednak příslušníci zařazení do odboru kontroly Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR.

       Státní zástupce krajského státního zastupitelství má pravomoc výkonu dozoru nad dodržováním právních předpisů výkonu vazby, výkonu trestu odnětí svobody a výkonu zabezpečovací detence. Může vydávat Vězeňské službě ČR příkazy, které je Vězeňská služba ČR povinna plnit.

      Nejvyšší státní zástupce má oprávnění zejména jednak nařídit kontrolu pravomocně ukončených věcí, jednak nařídit uložení opatření k nápravě, a to včetně věcí, kde v postavení policejního orgánu působil v trestním řízení pověřený orgán Vězeňské služby ČR. Nejvyšší státní zástupce má rovněž oprávnění podat žalobu ve veřejném zájmu, kdy nemusí prokazovat přítomnost závažného veřejného zájmu, na rozdíl od veřejného ochránce práv také oprávněného podat žalobu ve veřejném zájmu.

       Veřejný ochránce práv dále oprávněn zejména k prošetření postupu Vězeňské služby ČR na základě podnětu nebo z vlastní iniciativy, k provádění systematických návštěv vazebních věznic, věznic a ústavů pro výkon zabezpečovací detence a k provádění výzkumů a poskytování metodické pomoci k prosazování práva na rovné zacházení (ochrany před diskriminací).

       Ministerstvo spravedlnosti je ústředním správním orgánem pro vězeňství a je mu podřízena Vězeňská služba ČR.

      Ministerstvo spravedlnosti dále podle § 4a §4b zákona o vězeňské službě zejména stanoví Vězeňské službě ČR prostředky státního rozpočtu v rámci rozpočtu své kapitoly ministerstva, provádí kontrolu dodržování povinností stanovených zvláštními právními předpisy při hospodaření s majetkem státu a kontrolu dodržování ostatních právních předpisů, pokud nepatří do působnosti jiného orgánu, a provádí kontrolu dodržování právních předpisů a vnitřních předpisů upravujících povinnosti příslušníků a občanských zaměstnanců Vězeňské služby ČR při zacházení s obviněnými a odsouzenými a s chovanci ve výkonu zabezpečovací detence.

      Parlament má zřízen petiční výbor Poslanecké sněmovny a podvýbor Poslanecké sněmovny pro vězeňství.

      Ustanovením čl. 1 Evropské úmluvy o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání je v rámci Rady Evropy zřízen Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, ve zkratce CPT (European Committee for the Prevention of Torture and Inhuman or Degrading Treatment or Punishment). CPT provádí návštěvy zařízení, kde jsou umístěné osoby omezené na svobodě, a kontroluje, jak se s nimi v těchto zařízeních zachází. Mimo tuto činnost CPT sám neprošetřuje stížnosti.

      Obdobně působí Podvýbor pro prevenci mučení a jiného krutého, nelidského, či ponižujícího zacházení nebo trestání Výboru proti mučení, ve zkratce SPT (Subcommittee on Prevention of Torture and other Cruel, Inhuman or Degrading Treatment or Punishment), byl zřízen Opčním protokolem k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.

      Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání byla publikována ve Sbírce zákonů sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 9/1996 Sb.