Jitrocel kopinatý  -  Plantago lanceolata


     Pro jitrocel kopinatý existuje řada lidových názvů jako babka, celníček, hojílek, hítrocíl, myší ocas, myší ouško, ranocel či volský jazyk, beraní jazyk, psí jazyk, olověný jazyk, čelník a svalník.

     První zprávy o léčebném využití jitrocele pocházejí již od Asyřanů a nejslavnější farmakolog starověku Dioskúridés Pedanius o něm před více než dvěma tisíci lety napsal : "Semena vypitá s vímen zastavují průjem a chrlení krve. Uvařený kořen slouží jako ústní voda a rozkousaný mírní bolesti zubů. Proti vředům v měchýři a slezině se podávají kořeny a listy se sladkým vínem.

      Jitrocel se kdysi nazýval králem cest a již v dávných dobách rostl k užitku lidí. V rukopise z 11. století se zachovala anglosaská óda, která opěvuje devět rostlin a jitrocel oslovuje takto: "I ty, jitroceli, matko rostlin, otevřená k východu, mocná v nitru, přes tebe hrkotají vody, přes tebe jezdí ženy, přes tebe jezdí ženiši, nad tebou odfukují býčkové. Všem jsi vzdoroval a stavěl jsi se jim na odpor. Tak odporuj i jedu, nákaze a zlu, které přicházejí do kraje." Dnes je tomu tak, jako bylo kdysi. Zlo prochází krajinami a my potřebujeme léčivé rostliny jako je jitrocel, který vychvalují ve všech "bylinkářích", aby tomuto zlu vzdorovaly. Jeho příbuzný jitrocel větší (Plantago major) za ním nijak nezaostává a užívá se stejně. Oba lze najít na polních a lučních cestách a chodnících, v příkopech a na ladem ležící půdě, prakticky na celém světě.

      Jitrocel kopinatý je druh známější než jeho příbuzní jitrocel prostřední a jitrocel větší. Léčivé účinky však mají všechny tři druhy. Jitrocel najdeme téměř všude, roste u cest, na loukách, u okrajů lesa, okolo polí i na našich zahradách. Listy se sklízí v průběhu celé sezóny, tedy od května do konce srpna. Jitrocel sbíráme za suchého počasí, je to totiž náchylný k pomačkání a zapaření. Listy sušíme ve velmi tenké vrstvě nejprve na slunci, poté je dosušíme ve stínu. Případné zčernalé listy jsou špatně usušené a musíme je vyhodit!

       Roste hojně v travnatých porostech, na loukách, mezích, pastvinách, výslunných stráních, trávnících v obcích, úhorech, ruderálních místech, podél komunikací, v zahradách, lomech, parcích, občas jako plevel na polích. Preferuje vlhčí, hlubší, hlinité až hlinitopísčité, zásadité až neutrální půdy, roste však i na půdách mělkých, písčitých, kamenitohlinitých apod..

      Nejznámější je využití listu, ale stále častěji se sbírá i semeno, v němž jsou některé obsahové létky přítomny ve větším množství. Jitrocel obsahuje až dvě procenta glykosidu aukubinu, hořčiny, flavonoidy, enzymy invertin a emulsin, řadu slizovitých látek, saponidy, lykosidy, třísloviny, kyselinu křemičitou a askorbovou, vitamin C, silice, labenzym, pektinové látky a soli vápníku a draslíku.

Wikipedie :  Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) je trsnatá vytrvalá rostlina z čeledi jitrocelovitých (Plantaginaceae), charakteristická typickou růžicí přízemních listů, ze které vyrůstá několik stvolů. Rostlina je v dnešní době hojně rozšířena ve velké části světa i na území Česka, kde se vyskytuje na polích, u cest či na loukách. Jedná se o léčivou bylinu, působí proti kašli a má protizánětlivé a antibiotické účinky, které jsou způsobeny přítomností glykosidu jménem aukubin, čehož se využívá k léčbě vředových chorob žaludku, dvanáctníků i tlustého střeva.

      Mimo jitrocel kopinatý roste na území ČR asi 6 dalších druhů jitrocelů, z nichž nejznámější je jitrocel prostřední (Plantago media) a jitrocel větší (Plantago major). Oba dva druhy mají ale menší přítomnost léčivých látek. Jitrocel se může dožívat až 12 let, během kterých dorůstá do velikosti několika desítek centimetrů. Rozmnožuje se jak pomocí semen, tak i vegetativně.

     Jitrocel kopinatý obsahuje převážně v listech slizové látky, kyselinu křemičitou, kyselinu citronovou a až 2 % glykosidu aukubinu, dále pak enzymy invertin a emulsin. Vyjma toho jsou v listech taktéž obsaženy třísloviny, vitamín C, hořčiny, draselné soli, zinek, kumariny a fenylethanoidy. Právě přítomnost slizových látek způsobuje, že jitrocel kopinatý působí pozitivně proti kašli, jelikož tyto látky mají ochranné a sekretolytické účinky a současně zmírňují podrážděný krk.

     Samotný jitrocel kopinatý je požírán ovcemi a dalšími hospodářskými a lesními zvířaty (které ale mají s jeho konzumací problémy, jelikož roste při zemi), a proto byl v některých částech světa zařazen do travní směsi pro pěstované trávníky jako zdravá potrava pro ovce a další. Jeho konzumace zvířaty zlepšuje jejich zdraví a vlastnosti mléka, jelikož obsahuje sodík, draslík, kobalt a měď. Semena jitrocelu se využívají jako krmení pro chovné druhy ptactva.

     Pro své pozitivní účinky se jitrocel využívá převážně k výrobě čajových směsí, které mají působit protizánětlivě a na trávení. Současně se z jitrocele vaří odvary při problémech s dýchacími cestami. Je to díky jeho schopnosti odhlenit dutiny. Pro své léčebné účinky je znám již od Antiky, kdy byl využíván jako látka působící proti kašli, na opary, při kožních infekcích a jako protijed na vzteklinu. V lidovém léčitelství se využívá jako látka usnadňující potíže způsobené astmatem, záněty průdušek a další onemocnění dýchacích cest. Mezi lidmi je rozšířena praxe, kdy se čerstvá šťáva z listů používá na menší rány, ekzémy, spáleniny a zanícené rány. V současnosti se tato praxe nedoporučuje, jelikož hrozí, že se do rány zanese druhotná infekce. Čaj je využíván kuřáky jako podpůrný prostředek při odvykací kúře.

     Pro získání účinné drogy je potřeba nasbírat listy mezi květnem až srpnem a poté usušit. Květní stvoly se před sušením musí odstranit. Samotné sušení listů jitrocele je složité, protože sebrané listy jsou náchylné k zčernání a znehodnocení účinné drogy, jelikož dojde k hydrolytickému rozkladu glykosidu aukubinu. Z toho důvodu se nedoporučuje sbírat listy polámané či zapařené. Pokud jsou listy správně usušené, měly by být lámavé a mít hnědozelenou až olivovou barvu. Pro správné sušení se doporučuje sušit ve vrstvách o maximální tloušťce 5 cm ve stínu, ale dá se předsušit i na slunci. Při sušení za umělé teploty se doporučuje sušit o teplotě do 40 °C (jiný zdroj uvádí 50 °C). Droga má mírně nahořklou svíravou chuť a je bez zápachu. Účinná látka je náchylná ke kontaminaci a zničení, a tak je potřeba vyvarovat se nevhodného skladování.


      Jitrocel kopinatý patří již po mnohá staletí k důležitým léčivkám. Už od starověku to bývala bylina ranhojičská. Vojáci za dávných válek znali skvělé účinky jitrocele při urychlování hojení všech možných ran a poranění, při zástavě krvácení a desinfikování. Často to byla jediná účinná pomoc, kterou měli na bitevním poli po ruce. O léčivých účincích jitrocele se zmiňuje i italský renesanční lékař a botanik Petr Ondřej Mathioli: "Jitrocel rány a vředy vysouší bez štiplavosti, šeredné a hnisavé vředy, pryskýře a otoky červené a spáleniny uzdravuje". Díky těmto svým hojivým a protizánětlivým účinkům si také vysloužil lidový název "ranocel".

     Švýcarský farář Kunzle, samorostlý přírodní léčitel a znalec velké léčivé síly našich rostlin, píše: "Použít možno celý jitrocel, všechny jeho druhy a to kořeny, listy, květy i semena. Krev, plíce a žaludek pročišťuje tak, jako žádná rostlina. Proto je důležitý pro ty lidi, kteří mají špatnou krev nebo málo krve, slabé plíce a ledviny, bledý vzhled, kteří dostávají vyrážky a lišeje, kteří pokašlávají, chraptí, zůstávají hubení jako koza i tehdy, když je ponoříme do másla. Na nohy postaví slaboučké děti, které se opožďují i při dobré stravě."

     Jitrocel je účinný při hojení vnějších ran, při včasném použití se výrazně snižuje riziko zanícení a urychluje se regenerace postižených tkání. Rostlina obsahuje látku aukubin s podobnými účinky, jako mají antibiotika.

     Podle doporučení amerických léčitelů je dobré čerstvě vymačkanou jitrocelovou šťávu stabilizovat 20%ním alkoholem.

      Ve starých "bylinářích" se dočítáme, že semeno jitrocele působí proti tvorbě kaménků (žlučové kameny), užíváme-li denně 8 gramů. Sirup z jitrocele čistí krev od všech nečistot a chorobných látek. Správně bychom jej měli používat stále a brát denně před každým jídlem jednu polévkovou lžíci (děti jen čajovou lžičku).

     Léčivé účinky jitrocele znali už antiční lékaři, Plinius doporučoval šťávu z jitrocele proti bodnutí štírem a uštknutí hadem, na bodné a sečné rány. Semena jitrocele byla podávána při průjmech. Podle německé abatyše Hildegardy z Bungenu jitrocel pomáhá při dně, nateklých žlázách a zlomeninách kostí. Nespornou výhodou při užívání jitrocele je jeho velmi dobrá snášenlivost. Nejsou popsány žádné nežádocí účinky, či nesnášenlivost s jinými léky, díky čemuž můžeme jitrocel užívat pravidelně.

       Rozmačkané čerstvé listy pomáhají při řezných i tržných ranách, při bodnutí vosy, ba i při pokousání psem, jedovatým hadem, či jiným zvířetem. V posledních případech jen jako pomoc v nouzi, není-li po ruce lékař. V jednom starém bylináři se píše: "Když ropuchu kousne pavouk, spěchá k jitroceli. Ten jí pomůže". Čerstvé listy, rozmačkané rukama a smíšené se solí přiložené na krk léčí vole (strumu na krku).

        Listy také pomáhají léčit zhoubná onemocnění žláz, přiložíme-li je na příslušné místo. V tomto případě je však dobré používat ještě čerstvou majoránku v olivovém oleji (v nouzi lze použít i sušenou). Lahvička se naplní majoránkou, zaleje olivovým olejem a nechá 10 dní stát na teplém místě. Nemocné žlázy natřeme majoránkovým olejem, pak přiložíme rozdrcené listy jitrocele a vše zavážeme ručníkem. Zlepšení se dostaví během krátké doby.


Jak jitrocel sbírat a sušit :

     Jitrocelové listy se sbírají v červnu až srpnu, nejlépe před obdobím kvetení, kdy myjí nejsilnější koncentraci léčivých látek. Po ranní rose a po dešti jitrocel nesbíráme. Na sušení je to jedna z nejchoulostivějších rostlin, snadno se zapaří a listy pak tmavnou. Listy se musí sušit ve slabé vrstvě, rychle a na vzdušném místě. Teplota nesmí překočit 40°C. Po usušení je barva zelená až hnědozelená.


Použití :

Léčivé obklady : čerstvé listy jitrocele omyjeme převařenou vodou, na desce je válečkem na nudle rozválíme na kaši a přiložíme na postižené místo. Ovážeme lehce obinadlem a necháme působit přes noc. Můžeme také z čerstvých listů jitrocele vylisovat šťávu, kterou nakapeme na kousek gázy a přikládáme na postižené místo. Tento obklad necháme působit nejdéle jeden den, pak opatrně sundáme, případný hnis setřeme a znovu opakujeme.

Jitrocel velmi účinně pomáhá na bércové vředy. Nohy se rychle zahojí, když si na ně přiložíte jitrocelové listy. Věk při tom nehraje žádnou roli. A když nemoc provázejí silné opuchliny, potom se nohy koupou ve studeném výluhu slezu nebo v odvaru z přesličky. Okraje ran se po koupelí potřou mastí z měsíčku zahradního.

Tinktura : se vyrobí z čerstvých listů, které se vloží do dobře uzavíratelné sklenice a zalijí se 60%ním lihem. Sklenice se uzavře a nechá dva týdny na teplém místě. Pak se tinktura přefiltruje a nalije do tmavé lahve.

Jitrocelové víno : Používají se buď listy, které se nechají chvíli povařit v některé ze sladkých odrůd vína, nebo kořen, který se vaří o něco dlší dobu ve směsi vína s vodou. Jitrocelové víno hojí vředovitost měchyře a ledvin.

Kloktadlo :  Nálev z jistocele je účinným kloktadlem při zánětech ústní dutiny a dásní a na bolest v krku.

Čaj z jitrocele : Jitrocel je skvělou bylinkou užívanou při onemocnění dýchacích cest.  Čaj je vhodný v době nachlazení, při angíně, chřipce, zánětech dýchacích cest, kašli, zápali plic, příznivě ovlivní i průběh plicní TBC. Je prospěšný i pro kuřáky, protože čistí plíce a průdušky. Pokud potřebujeme odstranit nahromaděný hlan v dýchacím ústrojí, je vhodný čaj ze směsi bylinek - jitrocele a plicníku lékařského v poměru 1:1.  Čajová směs z jitrocele a mateřídoušky 1:1 pomáhá při astmatu.

     Jitrocelový čaj pomáhá při zánětech ledvin a močového měchýře. Dokáže také posílit slabé děti, které mají bledý vzhled a trpí nechutenstvím. Mírně podporuje i krvetvorbu. Může poskytnout úlevu při hemeroidech, neboť uvolňuje střeva. Jitrocelovým čajem je vhodné nahradit pravý čaj a kávu, které naopak střevní potíže zhoršují.

    Při silném průjmu je možné podávat jitrocelový čaj, který má rychlý léčivý účinek. Pijeme ho třikrát denně. Semena a listy mnoha asijských druhů jitrocele jsou využívány k léčbě průjmu, nebo zácpy (psyllium - semena jitrocele indického). Vláknina, obsažená v semenech, zvyšuje objem stolice a podporuje činnost střev (peristaltiku). Jitrocelová semena jsou nejoblíbenější a nejšetrnější projímadlo. Pravidelným užíváním jitrocelových semen dochází ke snížení hladiny cholesterolu v krvi, tím se zamezí zanášení stěn artérií, což je hlavní příčina vzniku srdečních nemocí a mrtvic.

Jitrocelový čaj dokáže tlumit silnou menstruaci a bílý výtok.

Čaj na astma :  do kastrůlku dáme kolečko citronu, lžičku kandysového cukru, zalijeme šálkem vody a dáme vařit. Necháme asi dvakrát vzkypět, odstavíme, přidáme lžičku čajové směsi (jitrocel a mateřídouška v poměru 1:1) a necháme krátce vylouhovat. Pijeme dva šálky čaje denně, v těžkých případech můžeme i čtyřikrát denně. Čaj pijeme co nejteplejší.

Jitrocelový sirup : je po generace uznávaným lékem na potíže s dýcháním obzvláště pro děti.

     Při zánětlivých procesech v žalidku a střevech, nebo při peptickém vředu je vhodné užívat třikrát denně 20 minut před jídlem jednu polévkovou lžíci čerstvé jitrocelové šťávy.

     Jitrocel je lidovými léčiteli po staletí užíván k léčení obtíží u mužů. Listy jitrocele obsahují zinek, který je důležitý pro rovnováhu hormonů a zmírňuje příznaky zbytnění prostaty.

     Jitrocel je vhodným doplňkem při čistících kůrách, protože pomáhá odvádět škodlivé látky z těla a čistí krev, stejně jako tělesné orgány, například ledviny. Obsahuje kyselinu křemičitou, která je nezbytná pro výživu chrupavek a zdravý vývoj kostí. Může být podpůrným léčivem při artróze.

     Velmi pozitivní účinky na kůži zaznamenali lidé, trpícími různými lišeji a ekzémy. Obklady z čerstvých listů omezují rozšiřování vyrážek a urychlují hojení. Při toulání přírodou, když si odřeme nohy, nebo se vytvoří puchýř, můžeme si jitrocelový list (omyjte jej, abyste do rány nevnesli druhotnou infekci) přiložit na odřené místo, případně můžete vložit listy i do obuvi samotné.

Jitrocel na nečistou a uhrovitou pleť - 10 g sušených, nebo 30 g čerstvých listů jitrocele zalijeme 1 dl vařící vody a necháme asi půl hodiny louhovat. Scedíme a smícháme se stejným množstvím 20%ního lihu.

Jitrocelový med : Čerstvé itrocelové listy opereme a drobně nakrájíme. Utřeme je v porcelánové misce, přidáme trochu vody a umícháme na kašičku. Přidáme med a promícháme. Užíváme po lžičkách několikrát denně. Jitrocelový med výborně pomáhá při nemocech dýchacích cest se silným zahleněním, při kašli a chronickém zánětu průdušek. Dřív se podával dětem při černém kašli.

Jitrocelový sirup I. : 200 g čerstvých litů jitrocele omyjeme a nařežeme na menší kousky, vložíme do hrnce, přidáme citron (2 větší oloupané citrony bez jadérek, oloupané na plátky, nebo lžíci kyseliny citronové) a zalijeme 1l horké vody. Hrnec přiklopíme a necháme 24 hodin louhovat. Druhý den výluh přecedíme přes jemné plátno, vrátíme do hrnce, přidáme cukr (1 - 1,5 kg) a znovu uvedeme do varu. Mícháme, dokud se cukr nerozpustí a vaříme, až začne sirup houstnout. Ještě horký sirup nalijeme do sklenic, dobře uzavřeme a necháme obrácený dnem vzhůru až do vychladnutí.

Jitrocelový sirup II. : Do sklenice se širokým hrdlem vložíme asi 10 cm silnou vrstvu jitrocelových listů, posypeme je cukrem (nejlépe třtinovým) a stlačíme. Takto ve vrstvení pokračujeme, až je láhev plná, horní vrstvu tvoří cukr. Láhev povážeme jemným plátnem a necháme stát v teple, nejlépe na slunci 4 až 5 týdnů. Pak šťávu přecedíme do hrnce, mírně zahřejeme, ale nevaříme.Plníme do menších skleniček a sterilujeme při teplotě 80°C asi 20 minut. Užíváme lžičku sirupu několikrát denně.

Jarní bylinkový sirup : Do větší skleněné nádoby vložíme hrst čerstvě natrhaných jitrocelových listů a hrst pampeliškových květů. Proložíme plátky citronu a zasypeme vrstvou třtinového cukru. Pokračujeme další vrstvou a pak stále stejně, až je lahev plná. Poslední vrstvou musí být cukr. Nádobu uzavřeme a necháme proležet 14 dmů v chladu. Pokud během této doby vrstvy slehnou, je možné je doplnit, ale vždy musí být nahoře vrstva cukru. Po 14 dnech by se měla v nádobě vytvořit šťáva, kterou scedíme, rozlijeme do připravených menších uzavíratelných sklenic a skladujeme v chladnu.

     Současní američtí přírodní terapeuti doporučují zajímavé zpracování sušeného práškového jitrocelového listu v želatinových kapslích. Kapsle nejmenší dostupné velikosti se užívají dvakrát až čtyřikrát denně.


Jitrocel v kuchyni :

    Jitrocel není běžnou součástí stravy, znáte ho asi z čajových směsí a sirupů proti kašli. Pokud byste chtěli jitrocel kopinatý vyzkoušet také v kuchyni, počítejte s jeho nahořklou a svíravou chutí. Čerstvé listy obalte ve sladkém těstíčku a osmažte. Můžete vyzkoušet také naslano. Na jemno nasekané čerstvé jitrocelové listy můžete použít do bylinkových zálivek na salát, polévek nebo do bylinkových omáček. S množstvím to kvůli hořkosti nikterak nepřehánějte.

      Mladé lístky jitrocele kopinatého sbírané před jeho vykvetením můžeme na jaře a v létě přidávat do salátů, skvěle se hodí k rajčatům, ředkvičkám a okurkám. Zkuste lístky přidat také do bagety či sendviče. Mladá květenství, tedy poupátka jitrocele, můžete naložit do octa či jako kapary.

Jitrocelová polévka : Nasbírejte 2 velké hrsti zelených bylinek - jitrocel, list pampelišky, list kopřivy a květy sedmikrásky, ale můžete přidat i řebříček anebo experimentovat dle vlastní úvahy. Připravte si máslovou jíšku s nastrouhaným muškátovým oříškem, zalijte ji litrem vařící vody a míchejte. Přidejte dvě třetiny nadrobno nasekaných bylinek a zavařte nudle. Vsypte zbytek bylinek, dosolte a ihned podávejte.

Jitrocelové chipsy : listy jitrocele, hladká špaldová mouka, pivo, kypřicí práškek do pečiva, sůl, černý či bílý sezam, koření dle chuti, kokosový tuk. Z hladké špaldové mouky a piva umícháme hladké těstíčko, do kterého vmícháme lžičku kypřicího prášku do pečiva. Těstíčko by mělo mít konzistenci o něco málo hustší, než je těsto na palačinky. Osolíme a můžeme přidat černý či bílý sezam nebo koření podle chuti. Na pánvi rozehřejeme kokosový tuk (cca 2 polévkové lžíce). Listy jitrocele protáhneme po obou stranách těstíčkem a smažíme v oleji, dokud nezezlátnou. Dip : salátová okurka, bílý jogurt nebo zakysaná smetana, sůl, černý seznam, olivový olej, citronová šťáva, lisovaný česnek, dijonská hořčice, čerstvá máta. Dip je velice jednoduchý. Stačí nastrouhat salátovou okurku a smíchat s bílým jogurtem nebo zakysanou smetanou. Osolíme, přisypeme černý seznam, a dochutíme olivovým olejem, citronovou šťávou, lisovaným česnekem a lžičkou dijonské hořčice. Nakonec přidáme čerstvou mátu, anebo jinou bylinku, kterou máte rádi.

Smažený jitrocel : 2 vejce, 2 lžíce mléka, 3 lžíce hladké mouky, trochu soli, špetka kypřícího prášku, olej na smažení, moučkový cukr a skořice na posypání.  Kypřící prášek vmícháme do mouky. Vejce rozšleháme s mlékem, přidáme sůl a přisypeme mouku. Mícháme, až vznikne hladké těstíčko. Listy jitrocele omyjeme, osušíme a namáčíme do těstíčka. Smažíme na oleji, hotové posypeme cukrem a skořicí.


Zajímavá a doporučená videa z produkce NET-TV Mozaika EU: