Jaroslav Polák, zakladatel projektu výuky sebeobrany BODYGUARD COMBAT ART


     K bojovým uměním jsem se dostal ve 12ti letech (cca rok 1977), kdy jsem začal trénovat Judo v TJ Sokol Rochlice (Liberec). Trénoval jsem až do ukončení deváté třídy ZŠ. Poté jsem přišel do středního chemického učiliště v Ústí nad Labem a protože jsem se v prvním ročníku spřátelil se spolužákem, který trénoval sportovní Shotokan Karate, začal jsem s ním chodit na tréninky karate do oddílu v ústeckých Neštěmicích. Vydrželo mi to asi dva roky, než jsem po hlavě skočil do světa muziky a začal jsem chodit do taneční skupiny.

     K tréninkům jsem se pak vrátil až po návratu z armády do civilu, kdy mi bylo 21 let. V Praze na Jižním městě byly tréninky karate, vedené mou kamarádkou, mistryní republiky. Hledala nové trenéry a já jí chvíli pomáhal. Tou dobou už jsem se zajímal i o další bojové styly, byla doba sametové revoluce a s nástupem kapitalismu se otevřely hranice všemu, čemu se starý režim bránil - tedy i novým stylům bojových umění, jako Kung Fu, Taekwon-do, Muay Thai .... Můj hrdina té doby byl Bruce Lee, v podstatě první filmový akční bojovník, který propagoval svůj nový styl JEET KUNE DO (cesta letící pěsti), složený z toho, co měl k dispozici a co mu vyhovovalo (protiklad k otrockému trénování jedné klasické školy). To a jeho myšlenky o cestě bojovníka mne oslovily nejvíce. S dalšími roky jsem začal překládat různé knihy o bojových uměních, které jsem si vozil z Evropy i USA, začal jsem pomalu psát a vydávat své vlastní knihy, vydávat časopis o bojových uměních WARRIOR a otevřel jsem první obchod se stejným názvem (WARRIOR) s potřebami na bojová umění a sporty v republice, to bylo na Žižkově v Praze (časem jsem k obchodu v Praze přidal i obchod v Ostravě a v Liberci). Psal jsem články do nejrůznějších novin a časopisů, chodil se učit k různým mistrům, jezdil po workshopech .... Tak jsem poznal například Ivana Rzounka z Wing Tsun Kung Fu, Petra Macháčka z Muay Thai, Oldřicha Šelenberka z Musado, Romana Hladíka z Hun Gar Kung Fu, Rosťu Osičku z boxu a desítky dalších osobností té doby. Učarovalo mi japonské Ninjutsu pro svou mnohostrannost a Wing Tsun Kung Fu pro svou účinnost při boji zblízka. Založil jsem vlastní školu a styl reálného boje, složeného (podobně jak to udělal Bruce Lee) z toho, co mi nejvíce "sedělo". Nazval jsem jej NIN TSUN DO COMBAT. Měl jsem zdroje technik z literatury, z videokazet, z nejrůznějších setkání, tréninků, workshopů. Nové techniky a poznatky jsem "rouboval" na základy pohybu a práce s tělem z juda a karate, což byly mé základy od dětství. Mezitím jsem psal a vydával další učebnice, jako první v republice jsem zorganizoval (v kongresovém sále Paláce kultury v Praze) mezinárodní BUDO SHOW s volbou miss bojových umění a prvním plnokontaktním turnajem s účastí bojovníků bez rozdílu stylu a další akce. Vedl jsem stálou školu v Praze a v Táboře a mé tréninky a workshopy začal navštěvovat jako host i major František Kollman, jeden ze zakladatelů policejní Akademie v Praze, v té době již bývalý šéf ochranky prezidenta Havla, nejvyšší zkušební komisař pro japoská bojová umění v ČR (8. dan Jiu Jitsu), se kterým jsem se spřátelil. Bavilo jej občas převzít výuku na mých workshopech a vzájemně jsme se docela shodli a doplnili. František Kollman mi také věnoval 1. kyu (hnědý pás) a III. trenérskou třídu v Jiu Jitsu razítkem pražského policejního klubu se slovy, že by mi dal 1. dan (černý pás), ale na to že se musí sejít tři zkušební komisaři. Byla to od něj jeho osobní přátelská pozornost, protože jsem učil praktickou pouliční sebeobranu na základě ŽL a dvou koncesí a o žádné "pásky" a stupně jsem neusiloval. Velmi mne to tenkrát potěšilo.

       Netrénoval jsem jen na večerních trénincích, ale také na akcích v přírodě, nebo na seminářích pro větší děti v prostředí příjemných rekreačních kempů (Sázava a pod ....), kde jsem společně se staršími studenty pořádal víkendové akce. S dospělými zájemci a zájemkyněmi jsem pak často jezdil na celý víkend trénovat do lesů (Střední Čechy, Šumava, Jizerské hory ....) a společně s bojovým uměním pro sebeobranu jsme se věnovali i praktickému přežití a jeho technikám.

       S tím, jak jsem hledal cestu bojovníka v sobě samém, jsem se krok za krokem blížil k pozdější práci bodyguarda, k založení vlastní menší bezpečnostní agentury a tréninku jejích členů (mužů i žen). Prováděli jsme ochranu společenských akcí (včetně akcí na Pražském Hradě), detektivní vyšetřování a pod ... a já si k tréninku reálného boje přidal i již zmíněný survival, jezdili jsme trénovat na víkendy do lesů, jeskyň (a to i v zimě do sněhu). Vydal jsem i několik knih s tématikou ochrany osob a majetku a souhrn informací a rad o protiterorismu. To už ale bylo období, kdy nadešla doba internetu a počítačových her a děti mizely z tělocvičen - a Policie začala propouštět zkušené důstojníky s komunistickou minulostí a ti si začali vytvářet v civilním sektoru bezpečnostní agentury a služby, kterým pro mne nebylo možné konkurovat. Tak jsem to někdy okolo roku 2005, kdy mi vyšla poslední kniha o technikách boje s tyčí a mečem v nakladatelství Naše Vojsko, postupně ukončil a s nabídkou stát se samostatným kameramanem a redaktorem pro slovenskou internetovou televizi Infonet.tv jsem se na dalších 15 let stal novinářem a autorem bezpočtu internetových videoreportáží, pořadů a záznamů. Po čtyřech letech práce pro jiné redakce jsem si založil vlastní internetovou televizi MOZAIKA - a na jejím webu právě jste.

      Ve svých současných 54 letech jsem už ani nepočítal s tím, že bych se veřejně vrátil k výuce bojových umění. V osobním životě jsem se postupně učil žít podle principů cesty bojovníka a podle zákonitostí práce s energetický tělem podle Toltéků, jejichž učení jsem objevil, převzal a pár let i v kurzech vyučoval a přednášel. Bohužel jsem díky sedavému zaměstnání u počítače a za kamerou a nedostatku pohybu začal nabírat docela velkou nadváhu, ze které se nyní zase pomalu stahuji a tak jsem se poslední cca dva-tři roky vracel i k myšlence začít opět trénovat (i pro sebe sama a své zdraví) - a zaměřit se hlavně na tu cílovou skupinu, která to dnes potřebuje dle mého soudu opravdu nejvíce - a to jsou dospívající dívky, mladé i dospělé ženy. Letos na jaře (2019), kdy jsem i z osobních a rodinných důvodů omezil natáčení a práci novináře, jsem se tedy prakticky vrátil "na začátek" své životní dráhy a rozhodl se vybudovat tento projekt výuky sebeobrany pro dívky a ženy pod názvem "Bodyguard Combat Art" - volněji přeloženo : "umění stát se sama sobě vlastním osobním ochrancem".

      Projekt mé internetové televize "Bodyguard Combat Art" je tedy primárně zaměřen na základy praktické sebeobrany pro dívky a ženy, nabízí účinnou obranu v reálném prostředí na ohrožení, která jsou cílena právě na ženy (obtěžování, držení, sevření, sexuálně motivované násilí, ponižování, domácí násilí, šikana a pod ...). Výuka v projektu je vedena víkendovými workshopy po celé ČR a výukovými videi pro samostudium na tomto webu. Nemám již v úmyslu zakládat znovu bojovou školu, či bojový styl, vést klasické pravidelné tréninky, nebo zakládat znovu bezpečnostní agenturu. Omezil jsem jen rozsah témat své televize, která existuje dál, abych se mohl vrátit k tomu, co vždy bylo a nadále je mou celoživotní osobní cestou a podělit se o to s lidmi, kteří o to budou stát.

                                                                                                                              Jaroslav Polák, září 2019

Doporučená a zajímavá videa s tématikou sebeobrany a survivalu z originální produkce NET-TV Mozaika - přihlašte si odběr našeho You Tube kanálu :