Jaroslav Polák, hlavní lektor BODYGUARD COMBAT ART


      K bojovým uměním jsem se dostal ve 12ti letech (cca rok 1977), kdy jsem začal trénovat Judo v TJ Sokol Rochlice (Liberec). Trénoval jsem až do ukončení deváté třídy ZŠ. Poté jsem přišel do středního chemického učiliště v Ústí nad Labem a protože jsem se v prvním ročníku spřátelil se spolužákem, který trénoval sportovní Shotokan Karate, začal jsem s ním chodit na tréninky Karate do oddílu v ústeckých Neštěmicích. Vydrželo mi to asi dva roky, než jsem po hlavě skočil do světa muziky a začal jsem chodit do taneční skupiny.


     K tréninkům jsem se pak vrátil až po návratu z armády do civilu, kdy mi bylo 21 let. V Praze na Jižním městě byly tréninky karate, vedené mou kamarádkou, mistryní republiky. Hledala nové trenéry a já jí chvíli pomáhal. Tou dobou už jsem se zajímal i o další bojové styly, byla doba sametové revoluce a s nástupem kapitalismu se otevřely hranice všemu, čemu se starý režim bránil - tedy i novým stylům bojových umění, jako KungFu, Taekwon-do, Muay Thai .... Můj hrdina té doby byl Bruce Lee, v podstatě první filmový akční bojovník, který propagoval svůj nový styl JEET KUNE DO (cesta letící pěsti), složený z toho, co měl k dispozici a co mu vyhovovalo (protiklad k otrockému trénování jedné klasické školy). To a jeho myšlenky o cestě bojovníka mne oslovily nejvíce. S dalšími roky jsem začal překládat různé knihy o bojových uměních, které jsem si vozil z Evropy i USA, začal jsem pomalu psát a vydávat své vlastní knihy, vydávat časopis o bojových uměních WARRIOR a otevřel jsem první obchod se stejným názvem (WARRIOR) s potřebami na bojová umění a sporty v republice, to bylo na Žižkově v Praze (časem jsem k obchodu v Praze přidal i obchod v Ostravě a v Liberci). Psal jsem články do nejrůznějších novin a časopisů, chodil se učit k různým mistrům, jezdil po workshopech .... Tak jsem poznal například Ivana Rzounka z WingTsun KungFu, Petra Macháčka z Muay Thai, Oldřicha Šelenberka z Musado Rosťu Osičku z boxu a desítky dalších osobností té doby.


      Učarovalo mi japonské Ninjutsu pro svou mnohostrannost a Wing Tsun Kung Fu pro svou účinnost při boji zblízka. Bavilo mne učit, a založil jsem vlastní školu a styl reálného boje, složeného (podobně jak to udělal Bruce Lee) z toho, co mi nejvíce "sedělo". Nazval jsem jej NIN TSUN DO COMBAT. Měl jsem zdroje technik z literatury, z videokazet, z nejrůznějších setkání, tréninků, workshopů. Nové techniky a poznatky jsem "rouboval" na základy pohybu a práce s tělem z juda a karate, což byly mé zdroje od dětství. Mezitím jsem psal a vydával další učebnice, jako první v republice jsem zorganizoval (v kongresovém sále Paláce kultury v Praze) mezinárodní BUDO SHOW s volbou miss bojových umění a prvním plnokontaktním turnajem s účastí bojovníků bez rozdílu stylu a další akce. Vedl jsem stálou školu v Praze a v Táboře a mé tréninky a workshopy začal navštěvovat jako host i major František Kollman, jeden ze zakladatelů policejní Akademie v Praze, v té době již bývalý šéf ochranky prezidenta Havla, nejvyšší zkušební komisař pro japoská bojová umění v ČR (8. dan Jiu Jitsu), se kterým jsem se spřátelil. Bavilo jej občas převzít výuku na mých workshopech a vzájemně jsme se docela shodli a doplnili. František Kollman mi také věnoval 1. kyu (hnědý pás) a III. trenérskou třídu v Jiu Jitsu razítkem pražského policejního klubu se slovy, že by mi dal 1. dan (černý pás), ale na to že se musí sejít tři zkušební komisaři. Byla to od něj jeho osobní přátelská pozornost, protože jsem učil praktickou pouliční sebeobranu na základě ŽL a dvou koncesí a o žádné "pásky" a stupně jsem v ničem neusiloval. Velmi mne to tenkrát potěšilo, prostě a lidsky.

       Netrénoval jsem jen na večerních trénincích, ale také na akcích v přírodě, nebo na seminářích pro větší děti v prostředí příjemných rekreačních kempů (Sázava, Šumava a pod ....), kde jsem společně se staršími studenty pořádal víkendové akce. S dospělými zájemci a zájemkyněmi jsem pak často jezdil na celý víkend trénovat do lesů (Střední Čechy, Šumava, Jizerské hory ....) a společně s bojovým uměním pro sebeobranu jsme se věnovali i praktickému přežití (Survival) a jeho technikám.


     S tím, jak jsem hledal cestu bojovníka v sobě samém, jsem se krok za krokem blížil k pozdější práci bodyguarda, k založení vlastní menší bezpečnostní agentury a tréninku jejích členů (mužů i žen). Prováděli jsme ochranu společenských akcí (včetně akcí na Pražském Hradě), detektivní vyšetřování a pod ... a já si k tréninku reálného boje přidal i již zmíněný survival, jezdili jsme trénovat na víkendy do lesů, jeskyň (a to i v zimě do sněhu). Vydal jsem i několik knih s tématikou ochrany osob a majetku a souhrn informací a rad o protiterorismu. Našel jsem také Směr práce s vnitřní energií starých Toltéků, začal jsem tyto techniky a cviky sám praktikovat a dokonce jsem několik let v tomto směru vedl i kurzy, workshopy, přednášky - a napsal i dvě knihy.

       To už ale bylo období, kdy nadešla doba internetu a počítačových her a děti mizely z tělocvičen - a Policie začala propouštět zkušené důstojníky s komunistickou minulostí a ti si začali vytvářet v civilním sektoru bezpečnostní agentury a služby, kterým pro mne nebylo možné konkurovat. Tak jsem to někdy okolo roku 2005, kdy mi vyšla poslední kniha o technikách boje s tyčí a mečem v nakladatelství Naše Vojsko, postupně ukončil a s nabídkou stát se samostatným kameramanem a redaktorem pro slovenskou internetovou televizi Infonet.tv jsem se na dalších 15 let stal novinářem a autorem bezpočtu internetových videoreportáží, pořadů a záznamů. Po čtyřech letech práce pro jiné redakce jsem si založil vlastní internetovou televizi MOZAIKA - a v roce 2020 se opět chci vrátit k výuce sebeobrany a k natáčení videoučebnice sebeobrany pro veřejnost.

Ukázky z natáčení videoučebnice sebeobrany pro veřejnost :