Hodnotící období


     Nedá se říci, že jít do vězení je životní zážitek stoprocentně negativní. V prvních momentech je to silně nepříjemný otřes, během výkonu trestu se z otřesu může stát i celkové zhroucení dosavadního života, nikdy se ani o zdánlivě klidné věznici nedá říci, že v ní nemůžete být ohroženi na zdraví i na životě, ale jediné, na čem po celou dobu záleží, je to, zda pobyt ve vězení ustojíte vy. Na ničem jiném nezáleží.

     Do vězení se jde málokdy z minuty na minutu. Může se to stát, v návalu vzteku se pustíte v hospodě do rvačky a i nešťastnou náhodou je váš protivník najednou mrtvý. Třeba špatně upadl hlavou na hranu schodu, ale v tu chvíli to už není tak důležité. Jdete okamžitě do cely předběžného zadržení, když soudce rozhodne, tak do vazby a pak rovnou do výkonu trestu - i na několik let.

     Většinou ale vašemu uvěznění předcházejí dlouhodobější problémy, které narůstají. Často jdou do vězení lidé s podmínkami a tresty veřejně prospěšných prací, to znamená, že systém jim nejprve dával lehčí formy trestů, než se rozhodl je uvěznit. To sice ještě neznamená, že systém má vždy pravdu a že odsouzený dle zákona je také zcela vždy vinen podle logiky a nadčasové morálky (za některé rozsudky povinného výživného nad rámec platebních možností člověka bez práce by měl jít do vězení spíše arogantní soudce, než člověk, co se zrovna topí v problémech) - ale to je na zcela jinou diskuzi.

     Jste ve vězení. Víte, jak to tu chodí, snad jsme vám k tomu dopomohli předchozími informacemi o tom, jak se do vězení připravit a jak vypadají první měsíce. Teď jde o to, jak svůj trest "odsedíte" bez větších problémů, jak se z vězení dostanete (možná i dřív) a co bude dál.

     Ono je totiž daleko snazší vězení přežít (u normálního rozumného člověka je to jen otázka trpělivosti a sebekontroly), než se potom plně vrátit do života tak, abyste měli klid, práci, peníze, rodinu a přátele - pokud možno zcela legálně.

Systém, ve kterém žijete, vás totiž neustále hlídá a kontroluje - a blokuje v návratu do reality.

     Teď si povíme základní informace o tom, co se dá ve výkonu trestu dělat, o co se dá usilovat, čemu je třeba se vyvarovat, jak to chodí na pracovišti, na vycházkách, při přerušení, při eskortách k soudu .... Poradíme vám, jak žádat o podmínečné propuštění, jak jej připravit, jak formulovat žádost a co je důležité a co ne. Poradíme vám také, co dělat hned po propuštění, kam se obrátit, když potřebujete pomoc, jak s vámi budou jednat úřady. A proč až teď, když už jste ve vězení tak dva až tři měsíce?

Začíná vám totiž právě běžet hodnotící období

     Možná to už víte, možná ne, ale po dobu výkonu trestu jste sledováni a hodnoceni. Ne hned a ne rychle - ve vězení je na vše dost času a nikdo na nic, co by vám mohlo prospět, rozhodně nespěchá. Dokud jste na nástupním oddělení, nebo na "přibylu", tak sice můžete získat kázeňskou odměnu i kázeňský trest, ale neběží vám hodnotící období pro posouzení vašeho zařazení do "DS" - tedy diferenční skupiny.

      Diferenční skupiny jsou podle věznice i typu věznice tři až případně čtyři. Obvykle je nový vězeň po absolvování nástupního oddělení automaticky zařazen do druhé diferenční skupiny a začíná mu první dvouměsíční hodnotící období. Každé dva měsíce je pak jeho chování vyhodnoceno do jeho spisu. Časem, dle rozhodnutí vychovatele, je možno vězně přeřadit za dobré chování do první DS, nebo za špatné chování do třetí až čtvrté DS.

     Diferenční skupina ovlivňuje hodně věcí ve vašem vězeňském životě - od povolené doby sledování televize až po udělení venkovních vycházek, přerušení trestu (až na pět dnů domů, například na Vánoce a pod ...), či rozhodování soudce o podmínečném propuštění. DS také ovlivňuje možnost vaší účasti na kulturních a sportovních aktivitách a akcích a podobně.

     Na druhou stranu je ale třeba také říci, že hodně z toho, co je na papíře, není uplatňováno v praxi. Pokud mají například vězni v II. DS povoleno sledování televize do 22.00 hodin a vězni s I. DS do 24.00 hodin, tak dozorce, nebo vychovatel, který má službu, velmi zřídka chodí a důsledně kontroluje, kdo na kulturní místnosti ve 23.00 hodin má právo televizi sledovat a kdo už ne. To je samozřejmě na každém oddělení a v každé věznici jinak, je to velice individuální.

     Stejně individuální přístup je i k jiným výhodám, o které svým dobrým chováním můžete usilovat. Někde jde vězeň na venkovní vycházku pomalu každý měsíc, jinde sotva jednou za rok, i když oba mají stejnou skupinu věznice i DS.

     I když vám změnu DS mají iniciovat pracovníci VS, tedy vychovatel, pedagog, nebo jiný pověřený pracovník věznice, nezaškodí brát v těchto situacích aktivitu do svých rukou - můžete se třeba jít zeptat, "kdy že se to třeba může podle zákona změnit, že to nevíte" a podobně. Prostě musíte mezi stovkou jiných odsouzených na baráku soustředit (přiměřeně a slušně) pozornost na sebe - když chcete, aby si vás někdo všiml. Předpokládá to také, že máte už na změnu DS nárok, ten většinou vznikne po dvou až třech hodnotících obdobích (každé trvá dva měsíce), ve kterých jste hodnoceni kladně, tedy si plníte povinnosti, plníte programy aktivit, nemáte kázeňské tresty a pod ....

     Pokud jste s vychovatelem zadobře a potřebujete vykázat například u soudu, kde žádáte o podmíněné propuštění, že už jste v první DS, zkuste jít chlapsky a přímo, říct to na rovinu. Je možné, že vás vychovatel podpoří a dá vám změnu DS dříve .... To stejné i s pochvalami.

     Na jedné straně jsou ve věznicích odsouzení, kteří se chtějí dostat z vězení co nejdříve, tedy odejít na podmíněné propuštění (po odsezení třetiny, poloviny, nebo dvou třetin trestu - o tom rozhoduje příslušný paragraf trestního zákoníku, za který jste byli odsouzeni do výkonu trestu odnětí svobody) - na straně druhé jsou ve vězení lidi, co si prostě chtějí odsedět trest celý, nevyjít ven s podmínkou a probačním dohledem, ale "čistí". Pokud zároveň ani nemají koho venku navštěvovat a neusilují o přerušení trestu, což je jedna z nejvyšších kázeňských odměn, tak jim nějaké pochvaly a diferenční skupiny prostě a jednoduše nic nedávají. A těžko je pak takového vězně motivovat - nic od věznice nechce, jen si v klidu a relativním pohodlí odsedět svůj trest. Má třikrát denně teplé jídlo, zaručenou lékařskou službu, teplé bydlení. Může i odmítnout práci (na civilním vnějším pracovišti, uvnitř věznice může být za odmítání práce i trestán). Je na zváženou každého odsouzeného, jeho poměrů venku, délky trestu a výhod, či nevýhod propuštění na podmínku, někdy ještě navíc s dohledem Probační a mediační služby. Někdy je opravdu lepší si těch pár měsíců odsedět a vyjít ven čistý, bez břemen dalšího byrokratického zatížení života, protože i tak nebude zrovna jednoduchý.

     Ve vězení je vůbec nejideálnější chtít co nejméně, na ničem nezáviset a smířit se s tím, že zde prostě strávíte daný čas. Je to cena za boj, který jste vedli a prohrálipředtím - který jste bojovali, když jste se venku nechovali podle znění zákona a který jste pak bojovali u soudů většinou obou stupňů a který jste prohráli - ať už výsledek považujete za spravedlivý, nebo ne.

     Je to cena, kterou platíte za prohrané boje, ale není to cena za prohraný život. Ten je dále váš. Jednou vás pustí a vy víte naprosto přesně, kdy nejpozději to bude - termín "pevného" výstupu znáte od první minuty výkonu trestu.

     Vězení je nejhorší, když si ho připustíte psychicky. Když toužíte po kontaktu s rodinou, manželkou, milenkou, dětmi - a ten je vám pochopitelně odpírán, o tom celý trest je. Když se soustředíte jen na to, že nemůžete mít, po čem toužíte, zničí vás to, zlomíte se sami zevnitř.

     Pokud dokážete vnitřně přijmout, že si těch několik měsíců až let prostě odsedíte v klidu, že za svou prohru prostě zaplatíte danou cenu a pak půjdete dál, nezlomí vás naopak nic. České věznice jsou na slušné úrovni, nejsou ani plné špíny a nemocí, ani v nich není příliš zima, ani se v nich netísníte v deseti lidech v malé cele. Jídlo se jakž takž dá jíst, lékař je dostupný, pokud na sebe dáváte pozor a preventivně předvídáte, můžete se mýt, můžete se většinu času věnovat sobě, sledovat televizi, hrát hry, číst knihy, psát .....nakupovat si v kantýně, pokud na to máte peníze .... Přijímat poštu, balíčky ....

     Pokud přijmete, že zde daný čas strávit musíte a rozhodnete se v tomto čase něco aktivního pro sebe udělat (naučit se cizí jazyk, připravit se na nové povolání, nebo zvýšení kvalifikace, zlepšit svou fyzickou kondici, naučit se nějaký nový sport a podobně), vyhráli jste vy nad systémem. Psychicky vás nemá co zlomit a občasné fyzické nepříjemnosti snesete.