Dovednosti a znalosti v době krize


      Jde ve stručnosti o to, že v době krize, války, těžké epidemie, kolapsu státu a pod ... nebude nikdo potřebovat fotbalistu, zpěvačku, tenistku, nebo hráče počítačových her, ale zdravotníka (či přímo lékaře), opraváře všeho možného, řemeslníka, pěstitele a chovatele, kuchaře, vojáka, švadlenu a pod .... Byly doby, kdy se vyplatilo jít v dětství na uměleckou konzervatoř a studovat herectví, nebo zpěv .... dnes bych doporučil spíš umět zacházet se dřevem, s kovem, ušít si šaty, nebo nebo umět chovat králíky, slepice ... a umět je také zabít a připravit k jídlu. Stejně tak bude důležité umět ošetřit zranění, předejít nemocem a zdravotním problémům obecně.

       Jaké tedy konkrétní dovednosti a znalosti je dobré si osvojit pro situace, kdy se nedovoláte rychlé sanitky, kdy neseženete opraváře, kdy jít se najíst do restaurace bude nemožné?


       Být soběstačný, samostatný a umět přežít krize je však jen první krok k budoucnosti. To, co je pro nás nejhrozivější ze všeho, je neoddiskutovatelná přelidněnost planety a vše, co z ní vyplyne - vytěžení surovn, ekonomické krachy, následky globálního oteplování a vysychání zalidněných oblastí po celém světě. Člověk, který bude chtít přežít, se musí začít učit být někým úplně jiným, stát se bojovníkem, který je z co největší míry závislý jen na sobě samém. To znamená jednak si osvojit ty dovednosti, znalosti a zkušenosti, které nám dávají soběstačnost, ale také uvolnit se z pavučiny závislosti na státu, úřadech, bankách a všeho podobného - natolik, nakolik je to možné. Stoprocentně to nejde nikdy, nemá smysl se někam ukrýt a nemít s nikým kontakt a nic nedělat - to není smyslem toho, proč jsme se narodili a proč žijeme. Ale uvažujme o tom, co přijde a jak se po údery blízkých událostí nezhroutit jen proto, že jsme uzavřeli závazky a vzali na sebe povinnosti, které jsme brát a uzavírat nemuseli.


....