Co je energetické tělo


Pokud dáváte přednost mluvenému slovu před psaným textem, nabízím vám i audioverzi - tedy namluvený text této stránky k vašemu poslechu.

I další texty postupně najdete na mém You Tube kanálu (nezapomeňte si dát jeho odběr, aby vám neunikla žádná nová videa) :


       V určitém okamžiku lidského sexu se nejrychlejší a nejsilnější spermie dostane k připravenému vajíčku, spojí se s ním a stane se obrovský zázrak - nejenže se začne toto vajíčko se spermií dělit a tvarovat budoucí fyzické tělo úplně nového člověka - ale také vznikne zcela nové, originální vědomí a energie tohoto nového člověka. Odkud se toto nové vědomí bere, kde se formuje jeho unikátní živá a vibrující energie, aby se tělo a vědomí začalo vyvíjet a růst - opravdu nevíme. Zatím.

       Jsem ateista, nevěřím v nějakého konkrétního Boha, nebo Bohyni, který by vědomě tvořil/a a vkládal/a do žen vědomí jejich budoucích dětí. Dítě pro mne není jen pouhým matematickým součtem matky a otce - je úplně novou samostatnou entitou s vlastním vědomím, které se neustále vyvíjí a obohacuje svým vlastním individuálním směrem. Věřím spíše v něco jako všeprostupující (a tedy neosobní) živou síť energetických strun (vibrujících vláken), prostupující vším, co ve vesmíru (či multivesmíru) je a na které se nová vědomí v okamžiku energetického propojení dvou lidí zrodí jako kapka čerstvé rosy na jemné pavučině života. Tak nové vědomí, nový život v určitém čase a prostoru vznikne a za nějaký čas, obohaceno o co nejvíc životních zkušeností, prožitků a zážitků, se do do této sítě zase vstřebá. To je má, zcela individuální, představa života. Nikomu jí nevnucuji, jen nabízím k posouzení.

       Po devíti měsících se z těla ženy narodí nový člověk (dívka, chlapec). Poprvé se nadechne, zakřičí, otevře oči. Pupeční šňůra je přestřižena a nový člověk si už bude muset pro celý další život vystačit jen s tím, co má. S genetickou dispozicí, fyzickým tělem i energetickým tělem - a se svým unikátním novým vědomím.

         Vzniklo tedy základní schéma : máme fyzické tělo (maso, kosti, šlachy, vlasy, krev, vnitřní orgány, žlázy, sekret, moč, stolici ....), díky kterému se orientujeme ve svém fyzickém okolí pomocí základních pěti fyzických smyslů (zrak, sluch, čich, hmat, chuť). Říká se jim "exteroceptivní" smysly, protože nesou informace o vnějším světě. Dnes se mluví i o dalších tělesných smyslech, kterými vnímáme například rovnováhu, pohyb, teplotu, tok času, rychlost a pod ....

       Mimo to máme vědomí/mysl, uvědomujeme si sami sebe, přemýšlíme a rozhodujeme se - a to nejen v přítomnosti, ale i s přesahem do minulosti (kterou si pamatujeme a učíme se z ní) i do budoucnosti (kterou si představujeme a myšlenkově konstruujeme - stavíme). Chtělo by se mi říci, že spolu s vědomím si sebe sama máme i rozum - ale u spousty lidí bych o tom asi hodně pochyboval. Co vědomí skutečně je, kde v těle je, odkud se vzalo, co se s ním děje po naší smrti - to je zatím stále největší záhadou pro celé lidstvo. Prozatím to prostě nevíme. 

         Do třetice - máme energetické tělo - můžeme jej charakterizovat jako shluk energetických polí, center, drah, či štítů, který drží naši vnitřní energii, či vnitřní sílu v prostoru našeho fyzického těla a umožňuje "provoz" jak fyzického těla, tak vědomí/mysli, tak i energetických senzorů a smyslů, vnímaných jako pocity, emoce, intuice, empatie, jasnozřivost a další

       Pro úvodní zjednodušení - představte si svou životní energii jako vyživující tekuté a vibrující světlo, jako "lidské palivo", protékající všemi buňkami a orgány našeho těla s přesahem do prostoru okolo nás. Tuto energii jsme dostali během procesu zrození a měli bychom si ji udržet až do okamžiku smrti (tedy rozpadu fyzického těla). Jsou jistě situace, kdy to nedokážeme, jako těžká poranění, a to jak fyzická, tak citová - ale o tom až v dalších kapitolách tohoto webu. Běžný člověk má do života dánu určitou kapacitu své vnitřní síly a s ní by se měl naučit pracovat a hospodařit.

       Díky energetickému tělu a v něm proudící energii vnímáme dění světa emocemi a pocity - v konkrétních místech a za konkrétních okolností cítíme příliv, či odliv energie. Interpretujeme to pak třeba jako "radost", či "smutek", "nadšení", "beznaděj" a pod ..... a mluvíme o energetických smyslech, jako je například "empatie". Díky přesahu energie do okolí našeho fyzického těla se dokážeme "dotknout" svou energií jiného člověka a posoudit jeho osobnost, či náladu, zda je nám příjemná, zda nás odpuzuje, zda nás přítomnost této osoby nabíjí, vybíjí, ohrožuje, či přitahuje. Totéž dokážeme svým energetickým tělem vycítit v nejrůznějších situacích, na různých místech, v davu, u zvířat, v přírodě a pod ....

       Od okamžiku zrození až do okamžiku své smrti nám naše energetické tělo slouží svými smysly a aktivovanými schopnostmi (empatie, intuice, léčitelství, jasnozřivost, zvýšené či změněné vědomí ...) k vnímání všeho, co tvoří náš lidský svět (lidé, věci, místa, události, informace, znalosti, zkušenosti ....). 

      Ve všem jsme ale omezeni svou energetickou bilancí. Tedy jak množstvím celkové energie, kterou máme od narození, tak kapacitou volné energie našeho těla, která není vázaná v rutinách, což si vysvětlíme později. V zásadě platí, že můžeme zvládnout jen to, na co máme sílu/energii. Stejně jako má váš mobil svou baterii a vaše auto svou nádrž na benzín - a obojí je třeba neustále doplňovat - tedy elektřinou, či benzínem, abyste udrželi věc v provozu - tak úplně stejně má vaše energetické tělo danou kapacitu své vnitřní energie, kterou vším, co každý den děláme, vším na co myslíme, co cítíme, na co se těšíme, čeho se bojíme, před čím utíkáme ... tím vším ji z energetického těla čerpáme a odebíráme. A stejně jako jakoukoli baterii, či nádrž na palivo musíme i my své energetické tělo neustále dobíjet - odpočinkem, léčením, spánkem, činnostmi, které nás pozitivně nabíjejí, kontaktem s lidmi, kteří na nás působí pozitivně a pod.....

         Předpokládám, že v dřívějších dobách měli lidé méně možností k tak rozmanitým formám zábavy, méně možností k sebeuměleckému vyjádření, méně možností k cestování pro zábavu. Žili v realitě svého domova, své práce, svých polí, nebo svého řemesla, starali se o rodinu, dodržovali náboženské rituály, neměli možnost posílat energii do jiných realit jako my (tedy do mediálních sítí a virtuálních světů a her). Proto ale také to, co měli a čím žili, mohli prožívat mnohem silněji - prostě vkládali svou energii do toho, co bylo opravdu důležité a tak jí měli většinou dost.

       Dnes svou energii (sílu, čas, pozornost ...) vkládáme denně do nespočitatelného množství myšlenek, činnosti, pocitů, závazků, nabídek, tužeb, povinností a dění - takže jí na nic nemáme dost, protože ji rozmělňujeme do příliš mnoha směrů. Chtěli bychom ji použít ne na deset, ale na tisíc činností najednou. I když podvědomě tušíme, že to není ani fyzicky a časově možné, tak stále něco slibujeme, na něco kýveme, něco objednáváme a něčemu podléháme .... Nic neděláme pořádně, nic nestíháme, na nic nám nezbývá energie (čas, pozornost, síla, i peníze ....), Díky tomu jsme stále ve stresu a na dně svých sil.

       Co se změnilo, kde je problém? Rodíme se s čistým, plně nabitým energetickým tělem, tak proč máme v dospělosti neustále málo sil? 

        Důvodů bude více. Především nejsme vychováváni k tomu, být samostatní, být odpovědní za svou energetickou bilanci, mít svou energii výhradně ve svých vlastních rukou. Nikdo o to totiž nestojí - nikdo, kdo nám učí žít, nechce, abychom byli příliš soběstační, samostatní a silní a rozhodovali sami o sobě. Je pohodlnější, když slepě posloucháme, když jdeme se sklopenýma ušima a zavřenýma očima se stádem ovcí - na pastvu, ostříhat, na jatka. Nikdo nechce ovci, která by najednou začala sama myslet, mluvit, vidět svět po svém a chtít mít dokonce právo o sobě rozhodovat!

        Proto jsme zahrnování nekonečnou řadou zcela nadbytečné výuky ve školách, lavinou zbytečných informací z novin, televize a internetu, nabídek a reklam na zboží, které nikdo nepotřebuje, ale i bezbřehými diktáty morálky, etikety, módy, bulváru a podobných stupidit - vše proto, abychom veškeré své síly, svůj čas, svou energii promarnili snahou se zorientovat ve světě mlhy, dýmu, falše, pozlátka a lží

       Stát se bojovníkem a vrátit sami sobě své energetické tělo, jeho kapacity, jeho sílu do svých vlastních rukou je proto nesmírně těžké. Technicky to můžete udělat pouhým lusknutím prstu - on vám v tom vlastně nikdo nijak přímo nebrání - ale musíte se v toku svého života postavit, vzepřít se proudu a vystoupit z něj na břeh. A ačkoli vám v tom opravdu nikdo nebrání, tak to skoro nikdo nedokáže udělat.

         Ptáte se, proč by si vůbec někdo měl dávat takovou námahu vystoupit ze svého zavedeného života, zvlášť, když si ho třeba desetiletí pracně a v potu tváře budoval a stavěl a zařizoval?

         Skutečnému lovci síly v tomto okamžiku dává odpověď jeho vlastní smrt. Představte si, že vaše smrt stojí vedle vás. Zeptejte se jí, co z toho, co máte, co vlastníte, co jste pracně v potu tváře nashromáždili - má smysl tam, kam vás ona chce odvést. A co z toho všeho si můžete vzít s sebou.

       A tak díky této otázce zjistíme, že žijeme vyčerpávající životy pachtěním se za iluzemi, nesmysly a hloupostmi, které v okamžiku smrti necháváme ležet na místě, kde se rozplynou jak cigaretový dým. A tak zcela zbytečně prožijeme svůj život s nestále vybitým energetickým tělem.

       Téměř všichni lidé se k této otázce vlastní smrti dostanou až v okamžiku, kdy smrt už skutečně stojí vedle nich - a to už je na jakýkoli boj pozdě. Tolték, lovec síly, si tuto otázku pokládá ještě v době, kdy může mít smysl, kdy může s odpovědí něco udělat, něco, co by jeho život jednou provždy změnilo. To je možné i ve vyšším věku, nebojte se vykročit na cestu bojovníka, třeba i v důchodu. 

       A nejde o nic složitého, protože se od začátku bavíme o jednom a tomtéž - o plně nabitém, probuzeném a aktivním energetickém těle, které jsme dostali darem v okamžiku zrození. Proto, abychom v průběhu života toto energetické tělo plně používali. K čemu? Ke své evoluci. K vývoji svých schopností vnímání všeho, co nám vesmír neustále nabízí. Můžeme své životy prožít naplno, s plnou nádrží a v plné svobodě rozhodování, jako lovci, bojovníci a vědomé živé bytosti - nebo můžeme živořit se sklopenou hlavou uprostřed stáda slepých ovcí, jdoucích poslušně za hrstí barevné trávy .....

        Jako lidé máme vlastně v životě jen jedinou skutečnou, opravdovou volbu, která tváří v tvář smrti něco znamená:  Jsme svobodné vědomé bytosti s plně aktivovaným potenciálem svých schopností, nebo jsme utahané ovce, co zestárnou v ohradě, do které je někdo dal, aniž by by poznaly, kým mohly být?

       Volba je na každém z nás.