Cibule kuchyňská - (Allium cepa)


     Cibule v dnešní době pochází ze stepních oblastí západní Asie a je zřejmě jednou z nestarších kulturních rostlin lidstva. Už více než 5000 let ji různé národy používají jako léčivo, koření a kuchyňskou zeleninu. Sumerský text z období kolem roku 2000 př. n. l. obsahuje zmínky o cibulových polích a slavný Chammurapiho zákoník, právní kodex babylonského krále, vydaný patrně roku1686 př. n. l. dokonce počítá i s příděly cibule pro chudé. Dělníci pracující na stavbě pyramid ji dostávali jako mzdu. V té době byla zároveň obětním darem bohům a sloužila jako potrava mrtvým na cestu do zásvětí. Stejně jako Egypťané i staří Římané věřili, že silné cibulové aroma dokáže zapudit zlé duchy. Právě římští legionáři cibuli jako jednu ze svých základních potravin rozšířili při taženích do Evropy. Ve středověké Evropě ji začali ve větším pěstovat v 15. století Holanďani. Brzy se stala jednou z nejoblíbenějších zelenin a kromě jiného sloužila i jako amulet proti moru.

Wikipedie :  Cibule kuchyňská (Allium cepa) je cibulovitá zelenina z čeledi amarylkovitých. Cibule obecná se pěstuje v mnoha různých odrůdách, lišících se tvarem i barvou. Pěstuje se ze semen nebo, aby vyrostla velká, ze sazeničky. Sazečky jsou malé cibulky vypěstované ze semen během léta, které se na podzim sklízejí, přes zimu se uchovávají při teplotě kolem 23 °C a na jaře opět sázejí. Tímto teplým skladováním rostlinu oklameme, takže nevykvete a cibule vyroste do velkých rozměrů.

     Po sklizni se dříve cibule vázaly do cibulových copů, dnes se obvykle prodávají volné.

     Cibule je široce užívaná při vaření jako zelenina či koření. Používají se její cibule, oloupané od vrchních uschlých vrstev, nejčastěji nakrájené, řidčeji se využívá i cibulová nať. Syrová cibule má pálivou chuť a používá se například jako příloha k pečivu či uzeninám, často v kombinaci s hořčicí. Vařenou cibuli mohou obsahovat některé zeleninové polévky. Osmažená cibule se používá jako základ pro cibulovou jíšku, která se používá jako základ gulášů a perkeltů, omáček, zeleninových polévek, některých luštěninových pokrmů, špenátu a zelí. Samotná smažená cibulka s tukem se používá například k maštění a ochucení vařené čočky a dalších pokrmů.

     Při loupání, krájení či smažení cibule se uvolňuje dráždivá slzotvorná látka, těkavý propathial S-oxid, který vzniká enzymatickým rozkladem z s-I-propenylcysteinsulfoxidu. Tato látka pak ve styku s vodou (například v oku) hydrolyzuje na propanol, kyselinu sírovou a sirovodík. Při smažení je tato směs látek vnímána jako příjemné aroma. Existuje mnoho návodů, jak pálení očí při krájení cibule předejít - například krájení cibule pod vodou či průběžné vlhčení cibule během krájení, nošení ochranných brýlí či kontaktních čoček, použití co nejostřejšího nože atd.

     Z lékařského hlediska je hlavní užití cibule při nechutenství, arterioskleróze, potížích zažívání, vysokém krevním tlaku, zánětech ústní dutiny a hltanu , sirnaté sloučeniny působí bakteriostaticky a obsažené flavonoidy a fytoncidy protizánětlivě. V lidovém léčitelství je ve výčtu ještě astma, zánět močového měchýře, nepravidelnost v menstruaci, cukrovka, působí proti zácpě a bodnutí hmyzem. Červená cibule snižuje křehkost cévních stěn.

     Kromě klasické cibule kuchyňské jsou pěstovány i některé odlišné druhy cibulí.

  • cibule šalotka - někdy nazývaná též česnek askalonský či množilka, dříve udávána jako samostatný druh pod jmény Allium ascalonicum auct. non L. nebo Allium salota Dost., dnes většinou zahrnovaná pod druh Allium cepa jako Allium cepa var. aggegatum[3][4]
  • cibule zimní (Allium fistulosum L.), někdy zvaná ošlejch
  • cibule prorůstavá (Allium × proliferum), někdy nazývaná také cibule poschoďová, či méně správně jako zimní či sibiřská cibule

     Cibule patří k prvním kulturním plodinám, obsahuje silice (éterické oleje) s obsahem síry, podle množství jsou cibule ostré, středně ostré a sladké chuti. Obsahuje vitamíny, poměrně více vitamínu B1 a B2, méně vitamínu C. Provitamín A se vyskytuje především v nati, kde je i vyšší obsah vitamínu C. Cibule působí sedativně. Protože obsahuje slizy a pektiny, působí dobře i při některých střevních chorobách. V cibuli přítomné fytoncidy ničí škodlivé mikroby. Dále obsahuje mnoho křemíku, draslíku, síry a dusíkatých látek.

     Cibule (stejně jako česnek) obsahuje látku s antibiotickými účinky allicin, díky níž se uplatňuje jako přídatná léčba nachlazení (bolesti horních dýchacích cest, kašel). Vhodnou formou je např. cibulový čaj či sirup.

Stará moudrost: "Člověk spíše může vařit bez ohně než bez cibule".

      Používanou částí rostliny je vlastní cibule, sklízená podle doporučení Mattioliho nejlépe kolem Sv. Bartoloměje (24. srpna). Velmi zajímavá je i její nať, zejméne při přípravě tzv. "zelených smoothies". Cibule je skutečnou pokladnicí účinných látek. Obsahuje éterické oleje, vitamíny A, B1, B2, C a E, stejně jako česnek také velice účinný allicin, oxaláty vápníku, karoteny, cholin, kyseliny: asparagovou, nikotinovou, citronovou, pantotenovou, fumarovou, octovou, linolovou,oleanolovou a oxalovou, z minerálů sodík, draslík, vápník, hořčík, fosfor, jód, lithium, síru a poměrně zajímavé množství zinku, hořčiny, rostlinný hormon podobný inzulinu, lutein, rutin, salicyláty a glykosid podobný hořčici. Byl v ní ovšem objeven také stopový pyridinový alkaloid trigonellin, který je ve velkém množství považován za škodlivý.

Použití :

  • ničí bakterie, působí jako přírodní antibiotikum,
  • preventivně ji lze užívat proti stárnutí cév,
  • povzbuzuje chuť k jídlu,
  • je dobrá proti kašli,
  • šťáva se využívá ke zmírnění potíží při pobodání hmyzem,
  • snižuje krevní tlak,
  • čistí krev.

      Už Paracelsus radil : "Snězme alespoň šest cibulí a devět stroužků česneku týdně!"  Cibule je účinná proti celé škále bakterií a dokáže potírat trichomoniázní aktivitu v ženských pohlavních orgánech, kterou způsobuje bičenka poševní. Ničí zárodky, které mohou vyvolat zánět močového měchýře a ledvinové infekce. Podporuje odhleňování, mírní bronchiální katary, silný kašel a chrapot a právě při zánětech dýchacího traktu skvěle prokazuje i svoje antibiotické účinky. Lze ji použít při nachlazení, chřipce, při zánětech krku, hltanu a vedlejších nosních dutin. Zvyšuje sekreci trávicích šťáv v žaludku i střevech, tvorbu žluče i pankreatických šťáv, je krvetvorná, protizánětlivá, močopudná, uvolňuje křeče, rozpouští hleny a čistí krev. Odvodňuje a ulevuje srdci a protože snižuje hladinu cholesterolu, pomáhá předcházet arterioskleróze a infarktu myokardu. Cibulová kůra se v praxi řady našich bylinkářů osvědčila i při zánětech prostaty.

Zevně pomáhá cibulová šťáva při léčbě bradavic, štípanců, nežitů, abscesů, popálenin a bolestí v uších. Používá se ve formě obkladů také při pohmožděninách, natržení svalu, nebo šlach a při výronech.

     Nejjednodušší je použití čerstvé cibule. Abychom dosáhli nejlepších účinků, pojídáme ji bez tepelné úpravy. Množství záleží jen na nás. Z cibule lze připravit i tinkturu, kterou dávkujeme 3-4x denně 30 kapek. Na zápal plic, při rýmě a nachlazení se používá čerstvá šťáva smíchaná s medem v poměru 2:1. Čerstvou šťávou lze i dezinfikovat různé hnisající rány. Šťávu kapeme rovnou do ran.

  • Na rýmu, kašel, chřipku, angínu, bolest v krku: Nakrájenou cibuli na jemné kostičky posypat cukrem a nechat odležet nějaké nádobě. Po zhruba 2 hodinách polévkovou lžící užívat extrahovanou šťávu z cibule 3x denně.
  • Na vysoký krevní tlak: Smícháním 4 cibulí, 4 citronů, 80 g nastrouhaného česneku, 40 g nastrouhaného křenu a 1 kg cukru vznikne směs, na kterou nalejeme vlažnou povařenou vodu. Po 14 dnech je možné užívat přípravek 3x denně po 1 polévkové lžíci.
  • Při kataru horních cest dýchacích pomůže šťáva ze syrové cibule, smíchaná s medem v poměru 2:1, nebo při větších potížích 1:1
  • Při chřipce se šťáva vylisovaná ze tří velkých cibulí nalije na talíř a inhaluje se asi tři minuty. Inhalace se provádí s pevně zavřenýma očima několikrát denně.
  • Tinktura se připraví z čerstvé cibule a šedesátiprocentního lihu. Obojí se smíchá v poměru 1:4 a nechá za občasného protřepání dvy týdny vyluhovat.
  • cibulový čaj - cibuli rozkrojíme na půlku a dáme ji povařit do vroucí vody 10 - 15 minut, osladíme medem a pijeme tak teplé, jak jen sneseme.
  • cibulová šťáva vařená, na zahleněné průdušky: 500g cibule rozemeleme nebo nastrouháme, přidáme 400g pískového cukru a 500ml vody, směs vaříme na mírném ohni 2 hodiny, odstavíme, necháme trochu vychladnout a do ještě teplé směsi přidáme 100g medu, zamícháme a užíváme 4x denně jednu polévkovou lžíci.
  • Cibulové víno se podle Hildegardy z Bingenu připraví z jedné jemně nakrájené cibule a jednoho litru suchého bílého vína. Nechá se v dobře uzavřené láhvi dva týdny a potom se scedí přes kávový, nebo čajový filtr.Cibule se ještě jednou vymačká v bavlněné látce a vše tekuté se slije do tmavé láhve, v níž se víno uchovává v chladu a temnu. Pije se dvakrát denně půl decilitru.
  • Cibulový obklad se připraví jednoduše z cibule, rozříznuté na dvě poloviny, které se přiloží na výron. Na hmyzí štípance, bradavice, abscesy a popáleniny se aplikují plátky čerstvé cibule. Při bolestech uší se plátek čerstvé cible přiloží na postižené místo a upevní šátkem, nebo obvazem.
  • Čerstvá cibulová šťáva se může kapat přímo do nehojících se, nebo zanícených ran.
  • Při pohmožděninách, natrženém svalu, nebo výronech se cibule jemně rozkrájí a s trochou vody a špetkou soli se rozmíchá na kaši, která se nanese na postižené místo.

Vyvarujte se :

S cibulí buďte opatrní, pokud máte žaludeční vředy.