Česká kuchyně


       Pokud někdo tvrdí, že česká kuchyně neexistuje, nebo je špatná, případně nemoderní, není "trendy" a podobně, tak se jednoduše mýlí. Ve všem. Česká kuchyně existuje, je velmi rozmanitá, krajová, poctivá, chutná a pokud budete ctít zásadu kvalitních a čistých potravin, tak je česká kuchyně také výživná a zdravá.

        V české kuchyni máme drůbež i ryby, maso vepřové, hovězí, skopové i jehněčí. Český králík je jedno z nezdravějších druhů mas na světě. Máme velkou tradici v používání mnoha druhů zeleniny i ovoce, v kvašených, kysaných i fermentovaných potravinách, v mléce, tvarohu, podmáslí a másle. Česká kuchyně, to je mák a ořechy, rebarbora, jablka, hrušky, švestky, hromada bylinek, kvalitní víno a pivo, najdou se i dobré sýry.

        Když se podíváte do českých kuchařských knih, počínaje Magdalénou Dobromilou Rettigovou, najdete stovky českých receptů na skvělé polévky, omáčky, pečeně, uzeniny, zákusky a koláče.

        Vše je ale jak v Čechách, tak po celém světě, otráveno průmyslově vyrobeným jídlem a fasfoody. Nic nejíme čerstvé, vše je otráveno a usmrceno additivy. Aby někdo vařil jen z toho, co si právě natrhal na své zahrádce, z vajec, které právě vyseděly slepice, co běhají na sluníčku a zobou semínka a žížaly, aby si někdo upekl rybu, kterou si právě ulovil v rybníčku, nebo v potoce s čistou vodou .... to je u nás už skoro sci-fi.

         Ve svých receptech se zkusím vrátit, jak to jen půjde, k základním surovinám - tedy vynechat co nejvíc průmyslově zpracovaných polotovarů a mrtvých a chemicky nadopovaných surovin. Vaříme znovu doma, po mnoha letech konzumace mražených hotovek, nebo konzerv, nechutných rybích prstů, či instatních polévek, ohřívaných v mikrovlnce, znovu vaříme doma. Tak neopakujme stejné chyby a pojďme se společně opravdu znovu naučit vařit - od začátku a od základů.