Aloe vera -  Aloe pravá (Aloe vera, syn. Aloe barbadensis)


     Rod aloe je po staletí velice ceněn po celém světě. Z celkem téměř 500 známých druhů čeledi aloovitých (Aloaceae) obsahují nejvíce účinných látek aloe stromovitá (Aloe arborescens), aloe pravá (Aloe vera) a aloe kapská (Aloe ferox). Rostlina pochází původně z východní a jižní Afriky, odkud se rozšířila do Středomoří, Ameriky, Asie a Austrálie.

      V kosmetice a léčitelství ji používali už před více než šesti tisíci lety Egypťané, od nichž převzali znalosti o této rostlině Řekové a Římané. Ujala se v čínském léčitelství a kdysi byla využívána také ve válečné medicíně, jak dosvědčil emertiní polní lékař Pracelsus. Do Ameriky se dostala s Kolumbovými námořníky a přisvojily si ji i domorodé národy Latinské Ameriky.  Zázračnost jejích účinků připisovali latinskoameričtí indiáni bohyni, která je předává skrze oběti a modlitby. V Jižní Americe je šťáva z aloe ceněna jako životní elixír.  O rozšíření Aloe v Evropě se postarali jezuiti, kteří ji v 17. a 18. století užívali jako projímadlo a proti střevním parazitům. Dlouho sloužila jako domácí prostředek při zácpě a jako první pomoc při pořezání.


Wikipedie :  Aloe pravá (Aloe vera, syn. Aloe barbadensis) je jednoděložná, vytrvalá, stálezelená, sukulentní bylina s přízemní růžicí dlouhých dužnatých a na okraji řídce ostnitých listů. Květy jsou žluté a červeně naběhlé, uspořádané ve štíhlém a poměrně vysokém hroznovitém květenství. Původ aloe pravé není s jistotou znám, v současné době je pěstována nebo roste zplanělá v klimaticky příhodných oblastech téměř celého světa.

      Aloe pravá je využívána již po tisíce let jako léčivá rostlina a její používání se rozšířilo po celém světě. Je oblíbenou bylinou v léčitelství i v domácím lékařství a je součástí mnohých kosmetických přípravků. V poslední době její mnohostranné účinky objevuje i západní medicína. Aloe poskytuje dva různé produkty s odlišným působením a využitím, známé jako gel a latex. Gel z aloe se zevně aplikuje zvláště na spáleniny, drobnější poranění a odřeniny, latex působí při podání vnitřně mj. jako razantní projímadlo. Mezi hlavní účinné látky obsažené v aloe pravé náleží polysacharid acemanan a v latexu glykosid barbaloin. Aloe pravá se též pěstuje jako pokojová rostlina. Listy aloe jsou velmi dužnaté a na povrchu jsou pokryty tlustou kutikulou, zabraňující odpařování vody. Pod pokožkou je zelená vrstva listového parenchymu, v níž probíhá fotosyntéza. Bezprostředně pod touto vrstvou je vnější vrstva dužniny s vodivými pletivy. Mimo cév xylému a sítkovic floému jsou zde přítomny ještě kanálky (mléčnice) s latexem, který z nich při porušení vytéká v podobě žluté viskózní kapaliny. Všechny tyto vrstvy tvoří dohromady asi 20 až 30 % hmotnosti listu. Zbývající podíl připadá na vnitřní dužninu, tvořenou bezbarvými, velkými, tenkostěnnými parenchymatickými buňkami s gelovitým obsahem.

       Látky obsažené v listech aloe pravé jsou velmi různorodé, účinné látky nejsou v celém listu rovnoměrně rozděleny. V mléčnicích pod povrchem listu je přítomen latex, jehož hlavní účinnou složkou jsou glykosidické deriváty hydroxyanthronu, zejména barbaloin neboli aloin (C-glykosid hydroxyanthronu) a hydroxyaloin se silně projímavým účinkem. Další účinnou látkou je derivát antrachinonu aloe-emodin. Dále je v latexu podstatný podíl kyselé pryskyřice nerozpustné ve vodě a přítomné v podobě emulze, minerální látky, silice, aldehydy a ketony. Z látek odvozených od antracenu jsou zde zastoupeny např. O- a C-glykosidy anthronů a antrachinonů, volné anthrony a dianthrony a malé množství volných antrachinonů. Obsah barbaloinu je v různých druzích aloí velmi různý. Jeho obsah byl zjištěn v 85 z 240 testovaných druhů, přičemž pouze 10 % testovaných druhů má podobné složení latexu jako aloe pravá. Celkově bylo v latexu aloe pravé chromatografickými metodami zjištěno přes 80 hlavních složek, z nichž mnohé nejsou dosud prozkoumány.

       V jádrové části listů je přítomen tzv. gel, čistý obsahuje asi 99 % vody a 0,3 % různorodých sacharidů. Gel je poměrně kyselý, pH bylo stanoveno na 4,4 až 4,7. Barbaloin v něm není zastoupen. Mezi hlavní složky směsi sacharidů náležejí pektiny, hemicelulózy, glukomanany, acemanany a deriváty manózy. Nejhojněji zastoupeným cukrem je manóza-6-fosfát. Z dalších látek jsou přítomny aminokyseliny, lipidy, steroly (lupeol, kampesterol a β-sitosterol), třísloviny a enzymy. V sušině gelu jsou proteiny zastoupeny 8,9 %, tuky 5,1 %, minerální látky 23,6 %, rozpustné cukry 27,8 % a polysacharidy 35 %. Tyto polysacharidy, označované jako glukomanany nebo polymanany, jsou tvořeny z několika až několika tisíc jednotek manózy a v menší míře i glukózy, složených do převážně lineárních řetězců. Hlavní polysacharid je acemanan.

       Zastoupení obsahových látek (např. poměr různých polysacharidů) v gelu z aloe není konstantní a různí se v závislosti na druhu či varietě rostliny, klimatu a růstových podmínkách. U latexu bylo zjištěno, že obsahuje větší koncentraci účinných látek v mladých rostlinách, v horní části listové růžice, v koncové třetině a na svrchní straně listu.

     Nové medicínské výzkumy potvrzují dávné poznatky přírodního léčitelství a připisují rostlině nejrůznější účinky, například zlepšení vidění a očních chorob, nebo zmírnění potíží při bronchiálním astmatu. Aloe ovlivňuje nemoci, které souvisejí s imunitním systémem, dokáže léčit popáleniny, nebo nebezpečné abscesy, vyvolné ozařováním. Má významné antihyperglykemické účinky a může být užitečná při léčbě diabetu 2. typu. Pro zpracování se využívá sabur - šťáva z listů aloe usušená na slunci. Sabur je částečně rozpustný ve vodě, zatímco čerstvá šťáva je téměř nerozpustná. Šťáva se získává ze starších exemplářů rostliny, které před oříznutím listů alespoň týden nezaléváme. Výčet účinných látek v ní obsažených je pozoruhodný. Jsou to především vitamín A, vitamínyB1, B2, B3, B6, B9 a B12, vitamíny C a E. Z minerálů vápník, fosfor, draslík, chlorid sodný a hořčík, dále enzm, aminokyseliny, esenciální nasycené kyseliny, sacharidy, saponiny, éterické oleje, hořčiny, tzv aloinosidy, deriváty chromanu a deriváty hydroxyantracenu a antracenu, především aloin, který byl objeven téměř v 70 druzích aloe.

Použití :

     Aloe působí antiviroticky, antibakteriálně, antisepticky i antimykosticky. Užívá se zevně i vnitřně. Posiluje imunitu, očišťuje, zastavuje krvácení a usmrcuje choroboplodné zárodky. Kromě toho tiší bolesti, zmírňuje horečku a podporuje látkovou výměnu. Její celkový efekt je zmírňující a zvlhčující. Je součástlí mnoha běžně prodávaných projímdel, protože revitalizuje střevní flóru a účinkuje proti střevním parazitům. Vnitřně se užívá i při akutním ucpání střeva, ovšem odborníci doporučují nepřekračovat uváděné dávkování, protože účinek bývá velice razantní.

     Aloe pomáhá při chorobách žaludku, střev a žlučníku. Gel ze středu listu se používá na kůži spálenou od sluníčka, na suchou kůži, akné a špatně se hojící rány, blahodárně působí při obličejových bolesteh neuralgického původu, při artritidě a revmatu. Protože povzbuzuje kožní látkovou výměnu, může se aplikovat přímo na rány, při napadení plísní, na abscesy, při psoriáze, nebo při poštípání hmyzem. Při diabetu, želudečních vředech, astmatu a pro posílení imunity se osvědčila denní pitná aloová kůra. Vnitřně užívaná aloe rozpoští usazeniny kaseinu a mléčného tuku, které tělo neumí samo metabolizovat a odstranit.

      Působí blahodárně nejen při zácpě, ale i při průjmech. Šťáva z Aloe vera detoxikuje střeva a neutralizuje nadměrnou žaludeční kyselost. Příznivě se projevuje i při potížích se slinovkou břišní a podporuje vylučování žluči. Všem, kteří mají oslabený imunitní systém, by konzumace šťávy z Aloe vera měla pomáhat při potřačování infekcí. Při kožních problémech je vhodné kombinovt vnitřní užívání šťávy se zevní aplikací gelu.

      Gel je vhodným prostředkem k léčbě akné, ekzému, lupénky a dokonce zmírňuje i průběh pásového oparu. S využitím gelu Aloe vera se můžete setkat také u zubních lékařů, protože ho někteří plikují před zákroky i po nich - aloe urychluje a usnadňuje léčbu dásní, například po vytržení zubu.

       Šťávu můžete nakapat také do vody a pít (stačí 1 čajová lžička denně) a podpořit tak trávení a detoxikaci. Rostlinku ale seřezávejte, až když je starší.


Obličejová maska :  se připraví z jednoho listu Aloe vera, jedné čajové lžičky tvarohu a jedné čajové lžičky medu. Z listu se oddělí vnější zelená slupka a dužina se propasíruje přes síto. Gel se dobře promíchá s medem a tvarohem až vznikne hladká hmota. Připravenou masku je třeba nanést okamžitě a nechat ji působit nejméně deset minut. Nakonec se maska smyje vlažnou vodou.

Tělové mléko : se připraví ze dvou listů, jejichž dužina se zpracuje stejně, jako u obličejové masky. Čerstvý gel se smíchá se 100g panenského olivového oleje, nalije do dobře uzavíratelné lahve a uloží na dva týdny do sklepa. Jednou za dva dny se obsah důkladně protřepe, poté se přecedí přes lněné plátno a nalije do tmavé lahve. Přípravek se uchovává v chladničce, bez přidaných stabilizátorů nemá dlouhou trvanlivost.

Čerstvá šťáva :  na spáleniny, oděrky a drobná poranění kůže se vymačká šťáva z čerstvě uříznutého listu Aloe vera a nanese se na postižená místa. Gel se nechá zaschnout a postup se zopakuje několikrát denně. Rána se rychle zahojí a mnohd nezůstane ani jizva.

Mražená aloe :  na pohmožděniny, výrony a jiná poranění kůže, na záněty i na opuchlé oči se připraví z 20 ml čerstvého gelu, který se smíchá se 100 ml destilované vody a nechá se zamrazit v igelitovém sáčku. V přípdě potřeby se mražený gel vybalí z igelitu a postižené míto se zchlazuje jeho postupným roztáváním.

Emulze pro regeneraci kůže :  po popáleninách regeneruje kůži emulze s Aloe - 80g šťávy z Aloe, 10g ricinového oleje, 12g lanolinu, 10 kapek eukalyptové silice. Stačí smíchat a uchovávat v chladu.

Likér z aloe vera :  (podle terapeutky Jany Burgerové) :  500g mudu, 7dcl kvalitního červeného vína, 1dcl čistého lihu, 30dg rozemletých listů Aloe vera starších tří let. Vše smícháme a směs uzavřeme do tmavé lahve. Uskladníme na pět dnů do tmavé místnosti. Poté scedíme - vždy jen dávku na jeden týden. Prvních  pět dní kůry pijeme likér 3x denně čajovou lžičku 2 hodin před jídlem, později pijeme 2x denně polévkovou lžíci jednu hodinu před jídlem. Doporučení délka kůry je 2 až 3 týdny - 2x během jednoho roku. Likér s Aloe pomáhá při vředových onemocněních, trvalých bolestech hlavy, ekzémech, onemocnění ledvin, astmatických onemocněních, onkologických potížích a posiluje imunitní systém.

Prostředek proti vypadávání vlasů : smíchejte šťávu s aloe s bílým vínem a tento roztok vtírejte několikrát týdně k vlasovým kořínkům.


Vyvarujte se :  Vnitřní užívání šťávy z aloe není zcela vhodné pro těhotné ženy, při menstruaci, krvácejících hemeroidech a gynekoligických potížích. Zvyšuje totiž prokrvení břicha a pánve, při předávkování může podráždit ledviny. Také vnitřně nepoužívejte nikdy zelenou část listu. Způsobuje průjmy a nevolnost. Vždy používejte jen gel uvnitř listu.


Pěstování doma :  Aby se rostlince dařilo, dopřejte jí lehkou propustnou půdu a hlavně hodně světla. Doporučuji dát Aloe vera k oknům na východní nebo jižní stranu. Nesnese nízké teploty, ideální je kolem 25 °C, v zimě ji uchovávejte na chladnějších místech, kde se teploty pohybují v rozmezí 15-18 °C. Také se zaléváním opatrně. Nesnese příliš mnoho vody. Stačí zalít ji čas od času, mezi jednotlivými zálivkami by měl substrát téměř vyschnout. Aloe vera byste měli každé dva až tři roky přesadit, doporučuji také občas přihnojit.

      Aloe vera vyžaduje propustnou lehkou půdu s příměsí písku (pro pěstování této rostliny je vhodný propustný, písčitohlinitý substrát). Aloe Vera nemá ráda průvan. Za horkých letních dní je třeba přistínění. Tomuto druhu vyhovuje běžná pokojová teplota. V zimě by měla být rostlina na suchém, chladném stanovišti, ale teplota vzduchu nesmí klesnout pod 5°C. Rozmnožuje se odnožemi, které se tvoří v letních měsících okolo mateřské rostliny. Rozmnožování je také možné řízkováním nebo výsadbou semen.


Prodávané gely z Aloe :

     Přírodní přípravky obsahující aloe vera patří vůbec k nejprodávanějším doplňkům stravy. Je dobré připomenout fakt, že velké množství látek obsažených v něm nastoluje požadavek garance kvality. Nejčastěji se na trhu objevuje Aloe Vera gel (někdy může být i označen jako aloe vera drinking gel). Jsou vyrobeny z čistého gelu obsaženého v listech Aloe Vera. Při výběru kvalitního Aloe vera gelu je důležité zjistit, jaký druh aloe byl k jeho výrobě použit. Kvalitu rovněž znatelně ovlivňuje vliv zeměpisné polohy, zeminy, dostatek slunečního záření, způsob pěstování a šetrné zpracování. To by mělo probíhat za studena, aby nedošlo ke zničení struktury složitějších organických látek (a tím ke ztrátě léčebných účinků gelu a jeho kvality).

     Proto je třeba rozlišovat mezi produkty od jednotlivých firem. Některé totiž používají koncentrát či sušeninu z aloe, tyto mísí s vodou v poměru 1:50 až 1:200 a dodávají pak na trh produkty s označením Aloe Vera šťáva nebo Aloe Vera nápoj. V tom případě pak se jedná o klasický džus či nápoj s chutí aloe, ale bez jejich přiznivých účinků. Významnou roli v tomto ohledu hraje mezinárodní sdružení producentů aloe IASC (The International Aloe Science Council), které při splnění předepsaných podmínek vydává certifikaci. Cílem certifikace je garantovat standardizovaný obsah biologicky účinných látek. Obvykle se standardizace vztahuje specificky na obsah acemananu, protože samotný polysacharidový obsah býval nekvalitními výrobci falšován např. maltodextrinem. Standardizace zároveň zaručuje velmi nízký (méně než 10 ppm) obsah aloinu, pocházejícího z latexu aloe, který má nežádoucí laxativní účinky. V rámci Evropské unie je za nejsolidnější považován certifikát německého institutu SGS Fresenius.


Zajímavá a doporučená videa z produkce NET-TV Mozaika EU: